Zásady

Kamarádce ukradli autorádio. I s cédéčkem Kryštofa uvnitř. Když už o svoje autorádio přišla potřetí za dva roky, prohlásila, že další už si rozhodně kupovat nebude a jestli ano, pak jen nějaké velmi velmi laciné. O pár dní později jí zavolal známý, ať přijde večer do baru, že má pro ní to samé rádio, jako bylo to její, a že je "velmi velmi laciné". Dokonce i s cédéčkem uvnitř.
Kamarádčin známý nelhal. A bylo to to samé. A uvnitř byl Kryštof. Ještě než se kamarádka stihla rozplakat nad tím osudovým setkáním, všimla si, že tomuhle rádiu chybějí dva osudové škrábance přes display, takže se v okamžiku vcítila do kůže hrdinky nějakého nechutně realisticky natočeného filmu, kde podle záznamů od zubaře identifikují zohavenou mrtvolu a tragicky řekla: "Tohle ale není to moje rádio. Nemá škrábance."
"No a?! zeptal se ten její známý. "Ale je to to samé rádio. A bez škrábanců. I s bonusem.." Dořekl a položil na stůl obal i s dalšími cédéčky, které opustili majitele asi jedním vrzem s rádiem.
V obalech byla Sade, Barry White, Madonna, Tomáš Klus, soundtrack Dawson's Creek a ještě jeden Kryštof.
"Chápeš, ta, co jí to ukradli, byla určitě holka jako já," povídala mi pak kamarádka. "Poslouchá v autě to samou hudbu co já, zažívá podobné věci jako já a teď pravděpodobně zuří stejně jako já, že si nemůže v autě zpívat!
"Možná jí právě teď někdo nabízí na prodej tvoje rádio," řekla jsem jí já, "doufám, že ho nekoupí."
"Ale já jsem si to její koupila!" povídá kamarádka.
Načež se rozběhla debata a nakonec i hádka o morálních zásadách a jejich uplatňování v praxi. Já jsem idealisticky tvrdila, že kdyby všichni přestali kupovat kradené věci, zlodějům by se kradení nevyplatilo a nekradlo by se. Takže když okradený koupí kradenou věc, posiluje systém, jehož je obětí. Nás logicky uvažující kamarád zase argumentoval tím, že tak jako já nikdy nebudou uvažovat všichni, takže krást se nepřestane a těch pár naivních idealistů bude nejen statisticky rozmístěných mezi poškozené, ale navíc k tomu všemu si budou jako idioti chybějící věci stále kupovat za těžké peníze v obchodě. Zbytek společnosti se vyhýbavě a opatrně rozmělnil mezi oběma názory. Jen jsme si všichni zvedli adrenalin.
Kamarádka ale dopadla nejhůř. Nejen, že jí ukradli rádio, nejen, že si musela koupit další, nejen, že jí trápí, že je kradené. Ona ho neposlouchá. Má ho namontované, , vozí ho, i s tím cizím cédéčkem v autě a nezapíná ho. Prý nemůže, psychicky by to neunesla. A taky si říká, komu teď hraje ten její Kryštof.
Skutečné utrpení si způsobujeme, když nám na našich zásadách záleží, ale přitom se jimi neřídíme.