Deníček amatérského blokera II

Tak jo, po neskutečným úspěchu mýho deníčku jsem se rozhod, že vám napíšu něco o sobě.
Jmenuju se Tom. Teda nejmenuju, ale mám to prej všude říkat. No dobře, vám to říct můžu, celý mý jméno je Toměposer, ale zkracuju to na Tom. Narodil jsem se prej tak rychle, že na jméno se zeptali, až když táta měl v sobě už dva litry rumu a těsně po tom, co mě uviděl se prej na nic jinýho nezmoh. Máma říkala, že ta bába na matrice musela bejt vožralá víc než on, když to napsala do rodnýho listu. Táta se potom brzo odstěhoval, ale ne proto že by chtěl, ale proto, že mu to nařídil doktor. Vždycky, když se vožral, tak prej zapoměl, jak vypadám a šel mě zkontrolovat do postýlky. Za tři měsíce, tak měl čtyři infarkty a doktor mu řek, že ještě jeden a je stopro po něm.
Od tý doby se o mě staral brácha a stará se pořád. Zrovna dneska se tady stavil. Můj brácha je totiž hustokrutopřísně (to mě naučil Schejby) chytrej a dělá něco s počítačema. On taky napsal tu apku, co po mně opravuje chyby. Přišel a první, co udělal bylo, že vyskočil na botník a strašně řval. Běžel jsem se podívat, co se děje a brácha mi začal nadávat, že jsem úplnej magor a proč mám doma tygra.
Já mám totiž kočku. Koupil mi jí brácha a jmenuje se Pesara. Když mi jí dovez, abych prej měl aspoň někoho, kdo na mě doma čeká, tak mi řek, že jí mám vybrat jméno. Hned mě napadlo Pesara, protože to zní, jako něco z hvězdnejch válek, ale brácha řek, že je to debilní jméno a z hvězdnejch válek to teda rozhodně není. Řek jsem mu, že pak teda jedině Analina, podle tý herečky, co hrála v Tombrajdrovi. Řek že to už snad radši Pesara, že se pak nebude s Analinou (on to jméno řek trošku jinak, ale to se asi splet) soudit o náhradu škody, až někde plácnu, že se ta kočka jmenuje podle ní. Nevím, proč by mělo nějaký herečce vadit, že po ní pojmenuju kočku, ale jmenuje se teda Pesara.
Když mi jí brácha přivez, tak byla krásný malý koťátko, ale od tý doby trochu vyrostla, protože brácha tu nebyl třičtvrtě roku. Když jsem bráchu uklidnil, že je to jen Pesara, tak říkal, že tu bábu, co mu jí prodala, zažaluje, protože mu určitě prodala bengálskýho tygra. Je pravda, že Pesara toho sežere skoro víc než já a když přede tak mi v kuchyni nadskakujou talíře a sousedka bouchá na zeď, že mám okamžitě vypnout tu motorovku, ale já jí mám rád. Brácha říkal, že by se to nakonec možná dalo využít, protože u nich ve firmě zrovna sháněj někoho na vrátnici se psem a že až ředitelovi ukáže fotku Pesary, tak by to u něj moh prosadit v rámci zrovnoprávnění koček a psů, takže možná budu mít díky ní novou práci. Akorát jsem bráchovi říkal, že by mě chyběl Schejby a on řek, že leda že bych si ho s sebou vzal jako psa. Řek jsem mu, že by to možná šlo, protože obojek s ostnama už nosí. No ještě uvidím, co na to Schejby. Dneska jsem totiž nebyl v práci, protože chlapi to včera nějak přehnali s lachoutama a paňácama a skončili všichni na záchytce. Bráchy jsem se ptal, jestli on to má podobně, když je u mě, ale říkal, že ne, že má homofis. Řek jsem mu, že to zní pěkně přitepleně, ale on na to, že to je anglicky, že pracuje doma, tak asi jo.
Když odešel, tak mi pošťačka přinesla balíček. Byl v něm ten vibrační masážní strojek, co mi pomoh objednat Schejby. Řek jsem si, že ho hned vyzkouším, ale asi byl rozbitej, protože když jsem si ho dal na záda, tak to jen tak divně šimralo a když jsem si na něj lehnul, abych zvýšil přítlak tak mi udělal díru do gauče, protože se zadřela látka mezi ty kroužky, co se na tom točily. Rozhod jsem se, že ho prodám pod cenou sousedce, aby se mi vrátilo aspoň něco. Zazvonil jsem u ní a ona hned otevřela, co prej jako chci. Když jsem jí to ukázal, tak mě pozvala na kafe a říkala, že má taky jeden, přidělanej na kalhotkách a že prej ten určitě funguje, jestli ho nechci s ní vyzkoušet. Řek jsem, že teda jo, ale když přišla, tak byl na těch kalhotkách přidělanej tak divně nastojato, jako když mám ráno lachtana plnýho čůrání a musím se opřít čelem o zeď, abych se trefil do záchodu. Začal jsem se bát, že když si s tím na mě lehne, tak mi udělá díru do ledviny, protože sousedka má asi 200 kilo a řek jsem, že jsem si to rozmyslel. Byla viditelně zklamaná, tak jsem jí ten můj nechal jen za kilo a šel domů.
Jinak na mě už nic moc zajímavýho není, takže tímhle dneska asi skončím.

P.S.: Chtěl jsem sem dát svoji fotku, ale brácha říkal ať neblbnu a jestli prej chci mít někoho na svědomí, tak radši ne.