Život

Nedávno jsem viděla v jednom pořadu rozhovor s oftalmologem. Byl to profesor, primář, prostě kapacita. Doktor oplýval úsměvy, moderátorka otázkami.
"Je to pravda, že počítačové hry kazí dětem oči?"
"Ne, není , řekl oftalmolog. Oči jsou na to, aby se používaly a namáhali, při počítačových hrách dělají to, na co jsou určeny. Přenášejí zrakový vjem."
Následovala spousta otázek, které by nás běžně napadly. Ochrana slunečními brýlemi (není třeba, v našich zeměpisných šířkách), mžourání na text zblízka (neškodí), proč nás pálí oči při dlouhé práci u počítače, nebo při sledování TV (příliš se soustředíme a zapomínáme mrkat).
"Překvapil jste mě, říká moderátorka. Co tedy můžeme pro svůj zrak udělat?"
"Pokud máte problém, jděte k lékaři, pokud nevidíte dobře, je třeba to řešit. Pokud dobře vidíte, tak se dívejte, oči jsou na to, aby se používaly, to je jejich úkol."

Co se nepoužívá, to blbne. Na tom se shodly dvě krásné bledé dámy ve slušivých županech. Seděli na lavičce v nemocnici v rámci rozlučkového pobytu s vlastními dělohami.
"Taková děloha je vlastně zkonstruována tak, aby rodila a rodila." řekla dáma v béžovém županu. "Aby ji menstruace postihla jen párkrát za život jako ojedinělá překvapivá událost. A my dnes co? Nerodíme, jen menstruujeme. Vy máte kolik dětí?"
"Jedno." řekla dáma v modrém županu. "A vy?"
"Já dvě. No vidíte. Takové jedno - dvě děti ta děloha absolvovala a pak co? Celé roky nemá co dělat. Zahálí. Tak co ji napadne?"
"Že si zpestří život nějakým jiným růstem, když tam tedy nerostou děti."
"Přesně. Z toho máme ty rakoviny."

Talent je jako sval, tvrdím zase já. Pokud se nepoužívá, atrofuje. Pokud budeš půl roku ležet v posteli a pak se postavíš, nevyjdeš ani na balkon. Nemůžeš jen sedět a věřit, že tím, že nic nepíšeš, si můžeš ušetřit nápady na velký román, tím, že nezpíváš si šetříš hlas na Slavíka a tím, že nevaříš z Tebe bude Polhreich.
"Jestli to máš, tak to ukaž." hlásala jedna stará reklama. Pokud to máte, ukažte to . Sílu, talent, schopnost, smysly. Vařte, zpívejte, malujte, pište, vychovávejte děti, pokud je máte, lezte si na nervy s rodiči, dokud tu ještě jsou, povídejte si, dokud máte s kým. Škoda každé promarněné minuty. Tato planeta je přeplněná lidmi, co příliš váhají a pak jim je to dodatečně líto.

Tak a teď po přečtení tohoto textu prosím mrkněte. Jménem vašich očí děkuji a slibuji, že budou sloužit dál. S dělohou, talenty a dalšími orgány a svaly si to už vyřiďte podle vlastního uvážení, ale nešetřete si je do hrobu. Tělo má být zhuntované a duše plná vzpomínek.