Tichá válka

Byla jsem jednou na návštěvě u známých. Měli roztomilého pejska, roztomilou kočičku, roztomilou dcerušku a zachmuřeného mlčenlivého patnáctiletého syna. Dceruška štěbetala, pejsek dělal pac, kočička mžourala zelenýma očima. Syn se proklátil v teplákách a rozcaptaných pantoflích obývákem, odbojkotoval otázky a práskl dveřmi dětského pokoje.
Na té domácnosti nebylo nic, co by vybočovalo z běžné české reality. Zajímavé to začalo být až na záchodě. Nad toaletním papírem byl nápis : U NÁS SI trháme PŘIMĚŘENÝ počet útržků na perforovaném MÍSTĚ, NE JAK OPICE ZE STROMU. Kolem umyvadla byly přilepené výzvy: MÝDLO Odkládáme ČISTÉ NA mýdlenku! PO umytí si ruce ŘÁDNĚ oplachujeme , AŽ POTOM utíráme! Když NÁM Spadne RUČNÍK, zvedneme HO jako kulturní LIDÉ! Kromě toho jsem se dozvěděla, že špinavé ponožky PATŘÍ DO KOŠE NA PRÁDLO a ZUBY SI myjeme NAD UMYVADLEM, aby neprskala pasta na ZRCADLO!
Přiznám se, že mě to přivádělo do rozpaků. Nač a pro koho tam byly ty nápisy? I když jejich mírná opotřebovanost naznačovala, že je tam neinstalovali kvůli mé očekávané návštěvě, proč jsem se nemohla ubránit pocitu, že i ze mě dělá někdo debila?
Pointa přišla u dveří. Byl tam nápis: U NÁS SE splachuje! DALIBORE, nezapomněls? RADĚJI se vráť a ujisti se!
Kdo hádá, že Dalibor se jmenoval ten trucovitý syn, hádá správně. A kdo tipuje, že i já jsem se vrátila pro jistotu se přesvědčit, jestli jsem spláchla, má také pravdu. Dívala jsem se do mísy, na čistou vodu, v níž se rozpouštělo malé množství blankytně modrého osvěžovače wc nádoby a hluboce soucítila s Daliborem, protože jsem věděla, s jakými pocity se několikrát denně dívá na totéž co já, co se asi prohání jeho hlavou. Přemýšlela jsem nad tím, jaké to asi musí být pro všechny zúčastněné - pro instalovače nápisů, i pro jejich adresáta, když jsou nuceni sdílet společný prostor a život, bojovat v tiché válce, která nemůže mít vítěze .

V té válce nemůže nikdo zvítězit, dokud budou rodiče naživu. Když už nebudou, nebo když Dalibor odejde z domu, poměr sil se změní a všechno bude jinak. Ne však v důsledku slov vysvícených do noci a do kachliček. Netřeba přeceňovat moc slova. To bylo totiž kdesi na začátku, když se však dají do pohybu hrubé síly, plní už jen roli ornamentu, aby se nám základní vzor zdál být složitější.