Zůstaň

Teď Lásko nehýbej se,
zůstaň tak jen malou chvíli,
kéž zastavit dal by se čas.
Tělo jež bohyně zavidí Ti
a jen plamen svíce hýbe stíny
na to pohlížet chci zas a zas.

Tvá pleť jiskří hříchem,
jenž spáchali jsme spolu
a v kapkách potu malý požár dlí,
Tvůj dech jak Prométheus,
ten oheň krade bohům,
do duše mé se navždy usídlí.

Ten požár uhasit nejde,
mě nestačí prostě již,
že ty chvilky jenom kradem,
tak Lásko usměj se,
ať okamžik jsme blíž
jeden druhému navzájem.

Jsi moje krásná můza,
Ty pořád jí už budeš,
ač třeba se víc nikdy nesejdem,
chceš milovat se znova,
pak říkáš, že zas půjdeš
a já opět jsem smutným básníkem.