Ňuňánek ve mně

Nějak to tu umíralo, co jsem tu nebyl. Někteří si pochvalovali klídek a zavládnuvší všeobecnou pohodu a pro ty mám skvělou zprávu. Konečně jsem zpět v plné síle! Jo aha, to je pro Vás vlastně blbá zpráva, no tak nic.
Bohužel jsem měl pravdu s tou nemocí, jen to nejspíš nebyla angína, ale kombinace ptačí a prasečí chřipky s ebolou. Byl jsem totiž na umření a možná, že jsem několikrát i opravdu zemřel. Aby jste rozuměli, já nemocný bývám tak jednou za rok a to ještě většinou mám srajdu z toho, jak jsem se někde brutálně přežral a zajídal steak zmrzlinou. Proto je pro mě každá takováto nemoc neobvyklá a většinou se jedná o vir, který normálního člověka zabije do 24 hodin. Tenhle fakt stál za to a vážně mi nebylo do skoku. Ono to koneckonců je vidět už z toho posledního blogu.
Když jsem si ho dneska přečetl​, tak jsem z něj dostal zároveň záchvat cukrovky a nezvladatelné chuti uklidit vše, co mi přijde do cesty. Jediná rozumná věc (to pocení se na cizím těle), která v něm byla, bohužel díky kazišukům neproběhla, takže nemoc mohla naplno propuknout. Když jsem ho psal, tak už mi nejspíš vůbec nebylo dobře a přesně na takové chvíle čeká, aby mohl vykouknout, jinak se totiž schovává někde v nejzazším koutku mé mysli. Jakmile jsem dostatečně oslaben, vykoukne a je na všechny strany hodný a ..... no prostě ňuňánkový. Ano mluvím o tom ňuňánkovi ve mně, který je na všechny růžově sladký jak cukrová vata a dělá jen správné a rozumné věci. Do mé hlavy se dostal jednoduše ještě předtím, než se zformovaly alespoň základy mé osobnosti, působením mé matky. Nijak jí to nezazlívám, byla na mě sama a dělala, co mohla. Geny a přírodní zákony ale porazit nemohla, takže jakmile byl hotov hrubý náčrt mé osobnosti, byl ňuňánek odejit. Zničit bohužel nejde bez napáchání nenapravitelných škod na ostatních částech mé mysli, takže je pouze odstrčen do kouta a nepřetržitě šikanován. Jeho působení je bohužel i tak znát, takže bych asi nezvládl být politikem, protože díky němu jsem někdy až nechutně upřímný. Taky se občas dokonce snažím pomáhat lidem ve svém okolí a to se jaksi pro politika nehodí, takoví tam totiž dlouho nevydrží. Obětovat ale i zdravé části mé mysli, kvůli zničení ňuňánka, jako ti duševní mrzáci, co tam jsou, nejsem schopen. No nevadí, když nemohu na tuto scénu, je nutno ji nejdříve změnit. Přemýšlel jsem, že pod tíhou hanby za ten poslední blog rezignuji na předsednictví v H3, ale doufám, že i členové jsou pouze lidé a pochopí, že jsem nebyl tak zcela při smyslech, když jsem ho psal.
Psycho tu zavedla takový dobrý zvyk vytahování kostlivců a Vy jste teď viděli mého nejtajnějšího. Ňuňánek bohužel ve mně je, jen jsem nečekal, že se předvede v plné své ňuňánkovosti tak brzy. No co, kdo nemá ňuňánka, nechť první hodí kamenem.