Jak otevřít hru

Vlastně ho překvapilo, když se se ozvalo zaťukání na dveře jeho hotelového pokoje. Nic na tom nezměnilo to, že jí doopravdy věřil, že to udělá a ani to, že hned po jeho SMSce se mu vrátila její odpověď “Za moment jsem tam.” Jenže teď stála za dveřmi a čekala, až přijde otevřít, přes všechno očekávání mu to přišlo neskutečné. Zvedl se z křesla, přitáhnul si ručník pevněji kolem pasu a šel otevřít.
….
Znali se už chvíli. Písmenka na modrých stránkách, které neznají hranice, je svedla dohromady. Povídání, škádlení, pak se dala svést a prožili si svůj první sex po písmenkách. Bylo to hravé, zábavné a chvílemi nečekaně perverzní. A přitom tomu nechyběla lehkost a nadhled. Párkrát to zopakovali a líbilo se jim to tak, že dospěli k závěru, že by byl hřích nezkusit to v reálu.
Tím se otevřel další rozměr jejich korespondence a povídání. Nebyli hloupí ani naivní. Věděli, že co se daří po písmenkách, nemusí ve skutečnosti vůbec fungovat. A přesto to chtěli zkusit.
“Ale je ti jasné, že to nebude jako tady na netu.” vyskočila Petrovi zpráva od Moniky.
“Jasně že ne, je potřeba se v klidu poznat, zvyknout si na sebe, ověřit jestli skočí jiskra.”
“Přesně, nespěchat. Dát si nejdříve třeba kávu, nebo večeři. Pokecat...”
“Nic horšího, než že pak půjdem zpátky každý do svého pokoje, se stát nemůže.” dokončil Petr.
“Ne, nemůže. Ale byla by to škoda, nemyslíš?”
“To byla… Moniko, smím ti něco pošeptat?”
“Šeptej, Peti…”
“I tak, přes to všechno asi budu tak vzrušený, že si to nejdřív udělám, než vyrazím na tu kávu. Chci být nad věcí, v klidu. Půjde mi to tak líp.”
“To mi lichotí a chápu to. Ale to by byla škoda, nemyslíš?”
“Chápu tvůj pohled na věc, ale s tím se asi dá těžko něco dělat.”
“Třeba jo, chceš něco pošeptat?”
“Šeptej…”
“Kdybys chtěl, stavím se u tebe a vykouřím ti ho.”
“Teď jsme přece řešili, že to chce nejdřív v klidu seznámení než…”
“Pleteš dvě věci dohromady, Peti. Jestli se z nás stanou milenci, to je otázkou. Ale já ti nabízím přátelskou službu. Ty ušetříš ruce, já se pobavím a ochutnám. Prostě mi napíšeš až půjdeš ze sprchy. Dorazím, vykouřím tě, ochutnám co mi nadělíš a odejdu. Žádné další doteky, žádné řeči. Ani při tom ani potom u kávy. Platí?”
“Jsi perverzní, Moni. Neodolatelně, řekl bych.”
“Já vím...!”
….
Klika cvakla jak povolila pod jeho stiskem a dveře se otevřely. Poprvé v životě ji viděl doopravdy. Stála tam a dívala se na něj. Taková, jakou ji znal z obrázků. Jen ty oči, jako by se smály a stejně tak i koutky úst.
“Jsem tady.” usmála se na něj.
“To je dobře, pojď dál.”
Protáhla se kolem něj a nechala na něm, aby zavřel. Opravdu si na nic nehrála, postavila se před pohodlné křeslo a počkala, až k ní přijde. Mlčky ho lehoulince políbila na rty a přitom mu jakoby nic stáhla ručník. Stál tam před ní nahý. Sáhla mu do slabin a bez rozpaků ho promnula v prstech a dlani. Její samozřejmost mu vyrážela dech a zároveň ho dráždila.
“Hmmm, to by šlo.” Odtušila polohlasně. “Tak si sedni.”
Ani potom nezaváhala. Nechala ho rozevřít nohy, klekla si mezi ně a pustila se do práce. Neotálela, neprotahovala to. Prvních pár tahů bylo jako na zkoušku. Na chvíli ho pustila ven a zblízka si ho prohlížela.
“Hmmm, to by šlo.” zopakovala o něco spokojeněji jen tak pro sebe. “Fakt se mi líbí.”
“Když budeš chtít, ošukám tě s ním.”
“Slibuješ?” zvedla k němu pohled a zajiskřilo ji v očích. Jen o vteřinu později se pustila do pokračování.
Byla cílevědomá. Nebyla to hra, sex ani laskání. Něžná byla akorát tak, aby co nejrychleji dosáhla cíle, byla soustředěná, systematická a důrazná. Petr zatím seděl v křesle a nevěřícně sledoval, jak se mu v klíně rytmicky zvedá její slámově blonďatá záplava vlasů. Cítil to horko, vlhko a tlak přesně v těch správných místech aby… zaklonil hlavu, zavřel oči a poddal se tomu. Pokojem se neslo tiché mlaskání a spokojené vrnění, když ho na chvílí pustila ven aby nabrala dech a chvíli ho jen honila. A pak to přišlo, když si ho znovu vzala do pusy, věděl, že to bude už naposledy. Zajel jí prsty do vlasů ale i potom ji nechal, aby si určila vlastní tempo. Samotného ho překvapilo, jak rychle to přišlo. V jeden moment měl pocit, že to má ještě docela pod kontrolou a v další chvíli už to nebylo k zastavení. Znovu zavřel oči, zaklonil hlavu a nechal Moniku, ať si sama poradí s tím, čemu právě uvolnil stavidla…
Stoupl si. Oba teď stáli proti sobě. Monika, která si zatím nerozepnula ani knoflíček u blůzky a on, docela nahý. Ten kontrast. Naklonil se k ní, vlastně si ji přitáhl za šíji a políbil jí. Dovolila mu to. Ne, ještě to nebyl polibek milenců. Ale byl to příslib. Zůstala mu po ní na rtech její vůně, horko a chuť jeho semene.
“Tak za čtvrt hodinky dole v kavárně, Peti?” usmála se na něj znovu, ale docela jinak, než když poprvé vstoupila do pokoje. Vysmekla se mu a zmizela ve dveřích.
…
Zamkl za sebou dveře pokoje a vydal se kolem recepce k lobby baru. Koberec tlumil jeho kroky a on nespěchal. Šel co noha nohu mine a přemýšlel, jestli se po tomhle úvodu dokážou ještě vrátit do rolí těch, co se mají teprve poznat. Seděla tam, noha přes nohu, v ruce noviny. Vybrala stůl trochu stranou, hned vedle velkého okna. Před sebou skleničku bílého a uprostřed stolu džbánek vody.
“Ahoj Moni!” oslovil ji sotva vstoupil dovnitř.
“Ahoj Peti, těšila jsem se na tebe.” při těch slovech vstala a dovolila mu, aby k ní přistoupil položil jí roku na bok a políbil ji na jednu a pak i druhou tvář. Sedl si proti ní a chvíli ji jen tak pozoroval. Byl si vědom, že je to porušení společenských pravidel, ale Monice to zjevně nevadilo. Oplácela mu ten pohled. “Tak jakou jsi měl cestu?” zeptala se jakoby nic. Jakoby ho skutečně viděla poprvé v životě. Marně pátral po náznaku spiklenectví, cuknutí koutku, mrknutí...nic. Docela nic. Až se musel zamyslet a připomenout si, že se mu to celé nezdálo… a pak mu to došlo.
Kdepak, to nebylo tam nahoře v jeho hotelovém pokoji, to až teď. Teprve tady z celé té přátelské výpomoci učinila Monika něco neskutečně a sladce perverzního...