Desolatus

Ze všech rohů mě pozorují stíny. Je tu až nepřirozené ticho. Jediný, kdo si vůbec všimnul, že jsem doma, byl můj pes, když jsem mu dával žrádlo a vodu. Jeho obrovská chlupatost se nechala podrbat a zase si lehnul na svoje místo na terase. Kočky velikosti malého tygra se ani neobtěžovaly zvednout hlavu.
Není to tak dlouho, co jsem si přál mít alespoň chvilku sám pro sebe a teď jsem čím dál častěji jen s těmi stíny. Možná bych si měl dávat pozor na to, co si přeju. Šel bych si na balkon zakouřit, jenže už nekouřím. Ani hvězdy dnes nejsou vidět a sedět tam jen tak ve tmě a koukat na město na horizontu? Možná kdybych měl láhev dobré whiskey, ale nemám. Pustím si tedy uklidňující AC/DC, uvařím si kotel dobré kávy a vezmu si od něj tu jedinou trošku vřelosti, která mě dnes čeká.
Přemýšlím, jestli bych měl své Drahé přestat trpět tyhle výlety do hor. Asi by to stejně nebylo k ničemu a pro děti je tam rozhodně lepší vzduch než tady. Je mi už úplně jedno, jestli si tam opravdu jezdí jen odpočinout, jak tvrdí, nebo tam má něco či někoho jiného, co ji tam táhne. Dětem se tam lépe dýchá a to je hlavní, jen je tu bez nich nějak smutno. Ten malý zloduch je tam s Ní a moje malá princezna je v ozdravovně. Beztak to má z těch sraček, co dýchá tady v tom chemickém velkoměstě.
Ten latinský výraz přesně vystihuje stav, ve kterém se nalézám. Nemám žádnou depresi ani špatnou náladu, jen jsem tak nějak ... desolatus - pustý a opuštěný.
Dneska by ten Jameson bodnul, jak už jsem psal Lady - dobrá irská whiskey je nejlepší všelék na světě i na opuštěnost, respektive hlavně na ni.