Ve stínu stromů

Už jen poslední kilometr ji dělil ode dveří domu a zasloužené horké vany. Vlastně už se v ní i viděla, proto nestíhala sledovat okolní potemnělou krajinu. Do uší ji hrála Lady Gaga svoji Bad Romance a čůrek potu se opatrně vpíjel do tílka pod mikinou pevně obepínajícího její tělo.
Udělal dva kroky proti ní, věděl, že se lekne a byl na to připravený, takže ji zachytil v úskoku do strany a stáhl k sobě do stínu velké lípy kde čekal. Chodila tudy pravidelně, nedalo mu až takovou práci to zjistit.
“Marku!!!”poznala ho a i když ji srdce bušilo tempem i strachem zároveň, vlastně si oddechla.
“Měla by sis dávat větší pozor,”stále ji držel kolem pasu a ani neměl v plánu na tom něco měnit, možná si ji ještě kousek víc k sobě přitáhl.
“Pusť,”snažila se vymanit z jeho sevření, ale předem věděla, že s ním bojovat nemá smysl. Jeho silné paže ji držely v bocích a i přes látku mikiny cítila, jak hřejí.
“Od plesu jsme se neviděli,”naklonil se k ní a opatrně ji políbil. Nebránila se, teď už ne, snad i tep se jí pomalu dostával do normálu, aby vzápětí opět vyletěl do hraničních hodnot.
“Vyděsil jsi mě,”naoko se zlobila, když jejich polibek sama přerušila.
“Promiň, ale musel jsem.”
“Musel?”zeptala se trochu nechápavě. Sáhl po její ruce a přitiskl si ji na kalhoty. Cítila jeho vzrušení, jasně se rýsující přes tenkou látku kalhot.
“Vidíš, co se mnou děláš?”zašeptal. Katka jen zlehka přejela dlaní přes jasný obrys jeho tuhého ptáka, aby pak nehty stiskla víc.
Neměli s Markem žádná pravidla, možná snad jediné, ale to nehodlal teď udělat ani jeden z nich.
Pevně ji chytil za zadek, těsně obepnutý ve sportovních legýnách a přitáhl k sobě.
Kousla ho do spodního rtu a on to vzal jako výzvu, rukavici, která je vhozená do ringu. Nebyl z těch, kteří se vzdají trofeje před koncem.
Marek ji opřel o kmen stromu, své čelo přitiskl k jejímu a úplně klidně stál aniž by ho z míry vyvedla Katčina snaha ho políbit. Zarazila se stějně jako on.
“Je ti jasné, že tě teď tady ošukám?”díval se jí přímo do očí. Do očí, které neuhýbají.
“Můžu říct ne?”zapochybovala.
“Můžeš, ale vím, že to neuděláš.” sevřel jí bradu mezi dva prsty a znovu políbil.
“Neudělám….”

Tu noc zářily hvězdy jasněji než jindy a stíny stromů slibovaly víc tajemna než nebezpečí.