Cítím se jako panic.

Dobrý den.
Měl jsem v úmyslu napsat něco tak dobrého, že by ze mne byl každý paf.
Měl jsem plno nápadů, koncept, i hrubou představu o svém veledíle.
Nyní zde sedím, hlavu mám prázdnou, nápad i koncept jsou ty tam.
Přemohla mě tréma. I pouhé pomyšlení, na kritické oko mých prvních čtenářů, mi rozechvívá útroby.
O polévajícím mne horku nemluvě.
Roztřesené ruce se nekontrolovaně rozbíhají po tastatuře. Pomalu, v bolestech takřka porodních, klestí si věta za větou, cestu na světlo světa.
Chtěl bych o sobě napsat, že jsem znuděný milionář, brázdící na své jachtě, světové oceány. Ale to by nebyla tak docela pravda.
Napíši tedy, že jsem znuděný milionář. To ale také není pravda.
Napíši že jsem znuděný. Také ne.
Napíši, že jsem obyčejný chlápek, snad pohodový, hledící pozitivní optikou.
Co zde pohledávám? To se uvidí.
Zatím jsem se jen rozkoukával a seznamoval s technickou stránkou webu.
Už jsem navštívil chat. Tam všichni komunikují, jen já ne.
Zkusil jsem zadat téma na fóru. To bez větších úspěchů.
Narazil jsem na blog. Zde jsem si dovolil zpovzdálí šmírovat.
Píšete zajímavé příspěvky. Někdy se velmi dobře bavím.
Vaše diskuze v komentáři pod blogy jsou docela bláznivé.
Trvalo mi několik dní, než jsem v sobě našel dostatek kuráže, vstoupit mezi vás.
Tak na mě buďte hodní a necupujte mne, já za to budu hodný na vás.
Snad vás také občas něčím pobavím, nebo rozpláču, nějakým svým erotickým příběhem.