Obyčejný příběh.

Chtěl bych vám vyprávět příběh. Možná pravda, možná fikce. Možná od všeho trochu.

Byl jeden nadějný mladík. On si to nemyslel, ale rodiče jej o tom stále přesvědčovali. Jeho neúspěchy přehlíželi, úspěchy opěvovali. Začal věřit, že jen úspěch stojí za námahu. Kde si nebyl jist výsledkem, tam vzdával, ani se nepokusil. Naučil se nebýt neúspěšný. Nenaučil se, jak chutná neúspěch.
Mladík dospěl v muže. Přišlo první zamilování, nejlepší sex, láska, svatba, dítě. Starosti, zodpovědnost. Společenský tlak, odcizení, prozření.
Sedm let stačilo, aby se z úspěšného muže, stala psychická troska. Manipulace, výčitky, sliby, výhrůžky, hádky, podmínky, byly na denním pořádku. Čím dál častěji padala slova o rozvodu.
Několikrát žádost podala, několikrát ji přesvědčil, aby ji stáhla.
Až jednou řekl ne a k rozvodu došlo. Dělení majetku, naschvály, sliby. Nejhorší byl boj o syna.
Následovalo období, které by se mohlo nazvat šílené. Období pronásledování, stolkingu, opět sliby, výhrůžky, dokonce i sebevraždou.
Nemohl začít nový vztah. Nechtěl tomu nikoho vystavit. Aby tomu unikl, přijal práci daleko od domova.
Trvalo dalších několik let, než se cítil natolik silný, aby se mohl vrátit a znovu tomu všemu čelit.
S vnější pomocí to dokázal. Zbavil se pout minulosti. Už nad ním neměla žádnou moc. Zjisti o sobě mnoho.
Zjistil, že cesta za úspěchem se může skládat z mnoha malých neúspěchů. Takový úspěch chutná docela jinak.
Zjistil, jaké to je, být hrdý na svůj úspěch.
Nyní začíná ve svém životě novou etapu. Chtěl by vzít konečně svůj život do svých rukou.
Není si úplně jistý jak, ale je si na sto procent jistý, jak už ne.

Tento blog jsem napsal jako první, ale až nyní jsem získal odvahu jej zveřejnit. Snad tento příběh může být pro někoho poučný. Možná je příliš otevřený, možná někomu pomůže se s něčím podobným vyrovnat.