Krátkolásky

ÚVOD

Upřeně se zadívala přes okno do zahrady a špičkou nosu se přitom dotýkala okenní tabulky, která se během chvilky zamlžila. Jako tenkrát,když s Honzou slavili Vánoce a kreslili pak ně sněhové vločky. Nebo to bylo s Petrem? Ne,ne tohle bylo s Pavlem, určitě, protože ten rok našla pod stromečkem nové brusle,bílé s kožíškem. Ale s Pavlem to ukončila přece ještě v létě?
Chjo,ztrácí se v tom,vše má spojené v jedno a nedokáže si vzpomenout jak to vlastně všechno bylo. A kolik jich přesně bylo. Tři,pět,osm? Pak už to přestala počítat. A přitom vlastně vždycky chtěla jen ho,ti ostatní byli jen na truc,aby mu dokazala,že není jedinej,že bez něj umí fungovat a žít a že její život rozchodem nekončí.
Klika ústavních dveří cvakne,nikdo se tu neobtěžuje s klepáním, nemá tady vlastně vubec žádné soukromí i tu nabíječku na telefon musí večer vrátit,stejne jako pilník na nehty a pásek od županu. A všichni ji tu tykají, to ji rozčiluje nejvíc.
"Večerní léky Katko" sype ji hromádku pilulek do mističky sestřička. "A v 8 je večerní kolečko na jídelně," ukáže prstem na hodiny , které kryje mříž,taky z bezpečnostních důvodů, ostatně jako vše tady.
"Vím, budu tam,"slíbí ji Katka. Za ty dva  týdny už si zvykla, že je tady přesný harmonogram a zná ho už zpaměti. Každý den se přesně opakuje a i když ji léky utlumily, tohle si nejde nepamatovat.  Budíček, hygiena,snídaně,ranní kruh, dopolední zaměstnání, oběd, polední klid, svačina, odpolední zaměstnání, večeře, večerní kruh, hyhiena a večerka. Připomíná jí to tábor. Na táboře poznala Marka a tím ji vlastně změnil celý život, to díky němu je tady. Najednou cítí strašnou nenávist a stránku knížky, která ji leží na kolenách,nevědomky kroutí mezi palcem a ukazováčkem. Stejně ji pořádně nevnímá a už třetí den je na úvodní stránce, kterou čte pořád dokola.
Snaží se vybavit si jeho obličej, barvu očí, vlasů, tón hlasu,prostě cokoliv, alespoň malý detail, který by ji ho připomněl. Ale ztrácí se, není čeho by se chytla, je to tak dávno,že by to snad mohla být jen její fantazie. Ale je si jistá,že Marek existoval,že byl skutečný, protože potom by už přece nedavalo nic logiku. Proč by potom přišli ti další muži, další zamilovanost a lásky? Co na tom,že krátké, ale vždy ji s nima bylo dobře.
Byli jen taková náplast na ránu v srdci po Markovi, vlastně je ani pořádně nestihla poznat, šlo ji jen o to zalepit díru, jen o sex, který byl s některými naprosto neskutečný a s některými přímo katastrofální, proto to skončilo hned po něm. A všichni ji přesto milovali.
Ze zamyšlení ji vytrhne zaklepání na dveře. Trhne s sebou, tohle tu není zvykem,tady každý hned chytá za kliku, člověk tu nemá soukromí. Ale možná se jí to jen zdálo, určitě se jí to zdálo, protože kdo by ji tu hledal a navíc teď večer.
Znovu se ozve zaklepání,tentokrát o poznání silnější.
"Dále,"řekne opatrně a stoupne si z postele.

"Jak jsi mě tu našel?"z jejího hlasu je cítit strach, když stojí proti otevřeným dveřím a dívá se mu do tváře, dokonce udělá krok zpátky, nechtěla, aby ji našel, aby ji viděl takhle,jako trosku.

...