Abstrakce vytržená z reality

Takový abstraktní byl i tenhle kus chlapa, co kousek po kousku odfukoval přetlak ze svého balónu a přivykal mlčení. Ona však byla jiná než tenhle unavený svět kolem ní. Pracovitá a bezelstná duše to byla. Taková ta jedna, co zastínila i sebe samu ve vší skromnosti. Jako jedna z mnoha, a i se tak tvářila.

On přes svou povahu pomrdného a přesto, že i on sám ze sebe si musel sem tam sednout na prdel, jaký to byl kramář všeho jedovatého a nostalgického bordelu kolem, tak jí prý nějak inspiroval. Napsala mu jednou:"Našla jsem v sobě ještě sílu. Koupila jsem vysněný dům, co dům, koupila jsem velkou kočičí vilu pro sebe a pro své koťata."

Vilu s velkou kočičí jídelnou a dvojitým oknem do zahrad, takovou tu obrovskou jídelnu, co dobře znal ze svého mládí, kde si pomalu a rád usrkával svůj teplý bujón z talíře. A najednou to všechno uviděl. Jak leží na ní ve vile a jak na ni sténá, jak spojují oba své konvoluty, srkají si ten bujón jako svá společná Já a toto všechno orámované zlacením nad červeným polimentem. Čert proletěl komínem až do ložnice a zlacení v tu chvíli seschlo a začalo praskat.

(sponsus et sponsa)

Myslel si: mlčet, to je přetlak na mé rty, které chtějí křičet a tak je držím pevně u sebe.

Myslela si: jeho rty mlčí, chce si hrát, budeme se líbat…

A tak vzal bez váhání tužku a odepsal ji svými slovy: "Buď šťastná, hraj a zpívej, rozdávej si to jako barevné pastelky v omalovánkách, buď stále dobrá, nepřetahuj linky - přesto buď odvážná. Žij ve vile. Děkuji za Tvá slova, za Tvé něco, a že promíjíš mé nic."

Když toto dopsal, tak odložil čtecí brýle na kraj postele, schoulil se hrudí na kolena.

Přemýšlel ještě na chvíli kolikátá je toto jeho verze… a pak usnul.

---

https://www.youtube.com/watch?v=0SCzP3I99Oc