Končí už léto. Teplem vyschly řeky. Slunečnice vyškrtla poslední sirku a pak uschla. Zapalovač v kapse už mi také nehoří, párkrát jim ještě přejedu přes rameno a vyskočí poslední plynový záblesk. Potahuji zhluboka do tmy. Zima ještě spí, má zavřené oči. Léto se mi ozývá ze vzpomínek. Ještě protahuje své tělo zpod stínů stromů u jezera, prach z travin létá vzduchem a rákosí se zelená. Válím se na…

Mládenec po několika dnech jízdy sesednul ze svého zelenkavého traktoru a zastavil. V dálce uviděl malou vesnici. Víska malá, spojena mostem poloostrova, kde rackové štěkali celý den a útesy byly mořem omývány dokola. Dostal žízeň. Tu pěše on pokračoval k vísce malé, kde vody napít by se mohl, v tom kraji lidovém. Prý vyhlášený záhon zelí a paprik, hojnost všeho měli, tak vydal se cestou tam,…

Takový abstraktní byl i tenhle kus chlapa, co kousek po kousku odfukoval přetlak ze svého balónu a přivykal mlčení. Ona však byla jiná než tenhle unavený svět kolem ní. Pracovitá a bezelstná duše to byla. Taková ta jedna, co zastínila i sebe samu ve vší skromnosti. Jako jedna z mnoha, a i se tak tvářila. On přes svou povahu pomrdného a přesto, že i on sám ze sebe si musel sem tam sednout na…