Jin a jang

V polospánku cítí, jak ji jeho ruka ovinula kolem pasu a přitáhla blíž k sobě. Chce ji mít teď víc pro sebe, přivonět k jejím vlasům, nasát tu vůni, drobnými polibky poset celá její záda.
Dost možná si ani sama neuvědomuje, jestli je to jen sen nebo ranní realita. Za zavřenými víčky, ji běží vše ještě jednou jako zpomalený film a ona si vybaví i ty nejmenší a nepatrné detaily.
“To už fakt musím vstávat?”zní to skoro jako řečnická otázka a vlastně ani na ni nečeká odpověď, protože Marek si ji přitiskne ještě blíž k sobě, zapadnou do sebe jako skládačka puzzle z pouti, jako jin a jang, jako dva odlišné díly,které jsou schopny fungovat samostatně nezávisle na sobě a přesto, když se spojí v jeden, je v tom dokonalá souhra a síla..
“Nemusíš, já si tě tu nechám, nemám v nejmenším úmyslu tě vracet,” vtiskne ji polibek za ucho a Katkou okamžitě projede vlna mravenčení, ještě před chvíli se ji ústy dotýkal úplně jiné části těla. Velmi brzo přišel na to, jak ji jimi celou ovládne a ona se mu oddá. Ne jako na pranýři, ale s naprostou důvěrou v něj.Přesto se mu snaží teš vyhnout.
Je to, jako když máte na jazyku prskací lízátko, jemné mravenčení, které vás nutí uhýbat a přesto jej pokaždé znovu namočíte a olíznete, protože ta energizující vlna, která vámi projede je natolik vzrušující, že se jí nechcete vzdát.
“Uááá,”intuitivně přikrčí rameno Katka a celou paži má posetou drobnými chloupky v pozoru, ta Markova ji o to víc stiskne.
Je tak jednoduché v ní číst, je jako knížka, co se mu otevírá list po listu a on je velmi vnímavý a chápající čtenář. Měl pocit, že už ji na tolik zná, že ho nemůže překvapit nebo alespoň ne hned a přesto mu dala šanci nahlédnout do další kapitoly.
“Snídaně do postele lásko?” i když byl na konci věty otazník, Marek ji Katce spíše oznámí.
“Kafe, prosím, černé, bez ničeho, jen tak,”nemá teď chuť na jídlo, je pořád ještě plná jeho.
I když ji nerad opouští z vyhřáté postele, stojí teď ve dveřích pokoje a dívá se ni, jak si přitáhla peřinu pod bradu, ale zároveň vystrčila zadek ven, schoulila se do klubíčka a vyprosila si dalších pár minut spánku.
Chtěl by ji do něho kousnout nebo alespoň po něm plácnout, vlasy si omotat kolem dlaně, sevřít a zatáhnout a místo toho se k ní skloní a zlehka ji po něm pohladí.
Usnula, spí jako šípková růženka, vlasy hozné vedle sebe na polštáři, kapičky potu vpité do prostěradla. Pozoruje ji, snaž se zafixovat v paměti tenhle obrázek, protože až tu nebude i přesto ji ucítí z každého milimetru, vybaví si její vůní, vlasy, co tu po ní zůstanou se mu zapletou mezi prsty a pak si i on přitáhne peřinu blíž pod sebe, aby k ní přivoněl a ona se do něj zase v pije.
Bude tu sám a přesto s ní.