Malá pracovní nemravnost

Tohle není skutečný příběh, opravdu ne. Ale věřte nebo ne, znám jednu takovou divoženku, která by neměla nejmenší potíž to v realitu uvést. Tak snad vás to při pondělním pracovním dopoledni pobaví aspoň tolik, jako to pobavilo mě, když jsem to celé spřádal. :-)

„…no takže tak kolem druhé bych u tebe mohl být.“ Vyťukal do chatovacího okna.
„Tak to jo, to se na tebe těším. Vezmu si sebou uměláka a když bude chuť…“ provokovala ho.
„Tak co?“
„Udělám ti představení, samečku.“
…
Druhý den těsně před druhou odpolední vzal za kliku dveří, jejichž číslo mu udala. To, co uviděl za nimi, nevypadalo ani tak jako kancelář, jak spíš soukromá pracovna. Velká bílá kožená pohovka konferenční stolek na tmavém běhounu a u okna rozměrný pracovní stůl s koženým křeslem. Nebylo to příliš originální, ale bylo tu příjemně. Pavla seděla na hraně stolu a zaujatě rozmlouvala s nějakou kolegyní na bílé pohovce.
„Ahoj ve spolek. Neruším?“
„Kdepak, čekáme právě a jen na tebe.“ Zvedla Pavla teprve teď pohled od kolegyně.
„Na mně?“
„No jasně, na tebe.“ Usmála se na něj povzbudivě, když viděla, jak nechápavý pohled upírá na ženu na bílé pohovce. „Jo vlastně, tohle je Jana!“ kývla směrem k oné ženě. „Seznamte se.“
Podání ruky, a pár nesmělých úsměvů. Nechápal to, ale akceptoval. Nepochyboval, že se včas dozví smysl její přítomnosti. Nemýlil se.
„Jana je moje kamarádka a kolegyně.“ Začala objasňovat Pavla. „Vyhrála sázku. Dneska ráno.“ Dokončila a tvářila se, jako by tím bylo všechno vysvětleno.
„A…?“ nedal se odbýt.
„A je tu.“ Zazubila se.
„A…?“ tentokrát už to nebyla jen výzva k pokračování, už to v sobě neslo mírně netrpělivou otázku.
„Slíbila jsem jí, že ji předvedu svého samečka…“ nedokončila větu a potutelně se dívala co na to on. On mlčel a čekal. „…v akci.“ Uzavřela oznamovací větu.
Chvilku bylo ticho. Potřeboval tu informaci zpracovat.
„Jako, že s náma bude šukat?“ otázal se nevěřícným tónem.
„Jako, že se na vás budu dívat.“ Opravila ho Jana věcně. „Doufám, že to neva.“ Prohodila jen tak do vzduchu, a místo aby čekala na odpověď, natáhla se pro kouřící šálek kávy a usrkla z něj.
Pořád tam stál a nic neříkal. Z jeho postoje ani mimiky se těžko dalo co odhadnout. Klidně se mohl otočit a odejít středem. Neudělal to. Po několika dlouhých vteřinách jakoby všechno napětí pominulo. Mlčky položil brašnu s notebookem do rohu a kabát pověsil na věšák vedle dveří. Obrátil se zpátky k Pavle, stačilo mu pár rázných kroků, aby stál jen pár centimetrů od ní a díval se jí do očí. Přitáhl si ji ještě blíž, donutil ji sklouznout z desky stolu a než stihla zareagovat, cítila, jak se jí přes zadeček souká její krátká sukně i s kalhotkami.
„Bereš to hopem.“ Uculila se, ale neudělala nic, aby ho zpomalila.
„Přece nenecháme Janu dlouho čekat.“ Zamručel on. Přiklekl, aby jí pomohl uvolnit kotníky a když se zvedl, položil oba kousky oblečení zamotané do sebe na desku stolu.
„Otočit a ohnout.“ Zavelel klidným, ale nesmlouvavým tónem.
Poslechla jen s kratinkým zpožděním. O vteřinu později už cítila, jak jí jeho ruce roztahují půlky a v klíně rozeznala horko jeho dechu. Už jen to pomyšlení, že Jana tohle všechno vidí ze vzdálenosti necelého metru, způsobilo, že první kapka se jí mezi pysky prodrala ještě před tím, než se jí doopravdy dotknul.
…
O pár minut později ještě pořád ležela bříškem na desce stolu. Teď už celá udýchaná a rozpálená. Mezi stehny horko své chtivosti a současně chlad toho, jak byla mokrá. Orgasmus ji pomalu opouštěl a myšlenky se jí začaly opět vyjasňovat. Ten zmetek jí prostě vylízal a vyprstil. Od začátku až do konce. Normálně by ji to ani náznakem nevadilo. Naopak to byla skvělá předehra. Jenže teď právě tu leží před Janou s holým vyšpuleným zadkem. S rozpumpovanou prcinou si odhekala svůj první orgáč, zatímco milý Petr si nerozepnul ani knoflíček u košile. Prostě zmetek.
„Tak co? Vidělas?“ zazubil se na Janu a opřel se se založenýma rukama o stůl hned vedle Pavly, která se pomalu sbírala na nohy.
„No viděla. A co má být?“ ušklíbla se.
„Sameček v akci. Tos chtěla, ne?“ zazubil se.
„Tohle? To sem jí mohla udělat sama. Na to není potřeba sameček.“
„A na co je potřeba sameček?“ optal se tónem nechápavého dítěte.
„No čekám, až jí ošukáš. Pak budu spokojená.“ Vysvětlila mu blahosklonným tónem učitelky biologie.
„Tak hlavně, že víš, co ON má dělat se MNOU.“ Ozvala se jízlivě Pavla. Konečně se postavila na nohy a opřela se vedle Petra o desku stolu.
Popravdě řečeno si připadala dost nepatřičně jen v blůzce a punčochách, zatímco oni dva tu byli docela oblečení. Nicméně jí bylo jasné, že kdyby se pokoušela zakrýt aspoň sukní, ve finále by to nevyznělo o nic líp. Mnohem lepší řešení se naskýtalo spíš v tom zbavit oblečení i Petra. A to byla myšlenka, které se chopila hned.
„Čekám.“ Připomněla se Jana.
„Dočkáš se.“ Odtušila Pavla a přitočila se k němu.
Nebyla o moc pomalejší, než on. Zaznělo charakteristické zacinkání přezky pásku a kalhoty i s boxerkami zvládla během pár vteřin.
A pak mu to všechno oplatila.
Netrvalo mu to tak dlouho jako jí. Dalo se to počítat spíš na desítky vteřin, než minuty. Normálně by ho celého spolykala, ale chtěla Janě předvést divadlo. Proto ho na poslední chvíli pustila ven a dohonila ho rukou. Tak tak, že mu stihla uhnout, takže první výstřik proletěl těsně kolem jejího obličeje a rozstříknul se na desce stolku hned vedle Janina espressa.
„Hmm, efektní.“ Pronesla uznale.
„Říkala jsem to, ne?“ zazubila se Pavla. Už zas byla na koni.
„Ale já pořád čekám.“
„No já tě vůbec nevyháním, ale na co ještě čekáš?“
„No básnilas, jak skvěle šoustá.“
„No a?“
„Jak se navzájem honíte, to je možná inspirativní podívaná, ale když jsme se sázely, byla řeč o tom, že si to rozdáte.“
„Hele, vy dvě!“ Ozval se Petr. „O čem ta sázka vůbec byla?“
„Noooo…“ protáhla Pavla a podívala se tázavě na Janu. Skoro se mu zdálo, že se začervenala.
„Noooo… Pavla nevěřila, že si stáhnu kalhotky a v tomhle mini se projdu po lešení mezi chlapama na stavbě.“
„Myslíš po tom co je venku kolem baráku? Po tom kde je místo prken kovový rošt?“
„Přesně po tom.“ Přitakala s úsměvem Pavla.
„A už sis je oblíkla?“ zeptal se Petr.
„Jedna prcina ti nestačí?“ odsekla na oko přísně Jana.
„To je mi otázka.“
„Hmmm, tak víš co?“ v Janině očích se zableskl plamínek. „Předveď mi, jak vymrdáš Pavle kundu, a když budeš chtít ještě, ukážu ti tu svojí.“
…
Tohle byla dlouhá jízda. Oboustranné uvolnění na začátku jim poskytlo výdrž, trpělivost a hravost. Když se k tomu přidal ještě exhibicionismus, který se v nich probudil v netušené míře, vypadalo to spíš jako soukromá live show, než vzájemné ukájení pudů. Pozice střídala pozici, role se obracely co chvíli a ani jeden nevypadal, že by měl v úmyslu tuhle hru ukončit.
Pavla upřednostňovala pozice, kde si mohla sama určovat pravidla hry. Ráda si řídila hloubku i tempo. Už dávno objevila, že když si nechá přes branku klouzat jen samotný žalud, dovede jí to často přivodit pocity, které ani ten nejhlubší průnik nenahradí. A když si u toho mohla nerušeně dráždit klitoris, byla spokojeností takřka bez sebe. Stejně tak ale milovala prudké obraty, kdy Petrovi došla trpělivost s tím, že by měl fungovat jen jako živý robertek. To ji pak zpravidla popadl a než se stihla rozkoukat, ležela pod ním, případně ji držel za zadek, a nakládal jí, co se do ní vešlo. Potom rezignovala na jakoukoliv aktivitu a nechávala se prostě šoustat, jak jemu se právě zlíbilo. Ale co jí samotnou překvapovalo, vědomí, že ji u toho pozoruje Jana, ji rajcovalo skoro stejnou měrou, jako Petrův pták v její prcině.
…
„Připadám ti už dost vymrdaná?“ Dobírala si Pavla Janu.
Dlužno podotknout, že oba s Petrem teď seděli vedle Jany na bílé pohovce. Pavla se pomalu pohupovala na jeho penisu a dávala si záležet, aby měla její kamarádka ten správný výhled.
„No, tohle už vypadá mnooohem zajímavěji.“
„Takže líbí?“ poňoukala jí Pavla.
„Je šikovný a hodí se ti k pleti.“
„Kdyby jen k…. uuuff… pleti.“ Protáhla požitkářsky Pavla, právě když do ní Petr odspodu přirazil.
„No skoro je mi líto, že jsem se vsadila jen o tu podívanou.“
„Tak třeba příště.“ Ozval se Petr.
„Hele, a nechceš si to s námi aspoň udělat?“ doplnila ho Pavla.
Dál se už nemluvilo. Místo toho ti dva pozorovali Janu, jak se postavila a téměř obřadně si svlékla minisukni. Nic víc už potřeba nebylo. Pak si sedla přímo proti nim, opřela se do polštářů a do široka roztáhla nohy. Její prcina už byla připravená, natěšená a mokrá. Kratinký kožíšek jí nádherně slušel. Když si ji pohladila a pak i vklouzla prsty dovnitř, bylo jasné, že jí to dlouho trvat nebude.
„Uděláš pro mě něco, Peti?“ ozvala se.
„Jasně.“
„Chtěla bych vidět, jak jí tím svým čurákem vystříkáš až po okraj…“