PERVERZNÍ BRAINSTORMING

Jsou věci které plánuji, jsou věci které si vymýšlím. A pak jsou věci, které jako bych jenom pozoroval protože se odvíjejí samy. Tady to je bez tabu, cenzury a tak natvrdo jak mě to napadlo.

SVATBA:
Jsem klasická nevěsta, bílé šaty, kytka, makeup. Svatba je ve velké katedrále, lavice jsou zaplněné. Beru si mladého muže, španělský typ, hezoun z telenovely. (přesně ten typ, kterýho normální chlapi nesnášej, nebo na něj žárlej) Je to navíc hejsek, vyhlášený široko daleko, rozmazlený, narcis, v opilosti neváhá rozdávat facky, bude mi určitě nevěrný, bude se mi posmívat, zastrašovat mě. Neváží si mě, celá svatba byla dohodou našich rodičů a dost možná spíš jejich firem. Přesto vedle něj stojím v bílém, a usmívám se. Dojde na sliby, první musím slibovat já, opakuji po knězi nějaký slib, záměrně plný odevzdání, pasivity, poslušnosti na život a na smrt a ponížení, kterým jako bych si zavíral zadní vrátka a zbavoval se vší ochrany. Pak následuje jeho slib. Formální, strohý, který vše potvrzuje jako úřední razítko. Pak kněz řekne, a nyní vykuřte ženicha. Jemné varhany se odmlčí. Vše stichne do napjaté pozornosti. Je slyšet jak šustím při klekání, zápolím s jeho poklopcem a pak jeho ptákem, pak on slabě zaheká a já ukážu všem svou pusu s jazykem se spermatem. Všichni jásají, fotograf nás fotografuje. Nástup do limuzíny, kde si mě samozřejmě nevšímá, telefonuje s kumpánem. Jedu vstříctzbytku svého života v roli hračky zlého, zamindrákovaného, bezcitného maminčina mazánka.

FUCKDOLL:
Vítejte v roce 2017. Vše vypadá jak to znáte, akorát že je to paralerní realita. V tomto světe se totiž kromě vašich přátel, rodičů a kolegů vyskytují sexuální hračky živočišného, ne ovšem lidského původu. Jsou prostředně vysoké, se ženskými boky, štíhlým krkem a dlouhou oválnou hlavou. Pokožku mají růžovou a na dotek jako Barbie z osmdesátých let, trochu lesklou, trochu hebkou, jakoby gumovou. Mají velké kozy, které trčí jako silikony, a jsou pevné asi jako sval. Oči mají sešikmené, velké, duhovky jednobarevné, jako panenky. Místo úst mají takový kroužek jako nafukovací panna. Uši mají špičaté jako Batman a mezi nimi růžové, blond, nebo zlaté nízké a úzké číro, které pokračuje a roste, ještě až mezi lopatky. Zadek je oblý, pevný, a input v něm je podobný jako pusa. Akorát uzavřenější a podlouhlý. Nohy končí kopýtky, viz Lady Gaga a její podpatky bez podpatku. Málem bych zapomněl na ruce. Tedy vlastně nezapomněl. To je to nejdůležitější, žádné ruce toto stvoření nemá. Ramena končí asi jako u krejčovské panny. Tato stvoření jsou na světě aby podržela svým majitelům jako šukací pomůcka, mazlíček, výjimečně jako společnice. Obchoduje se jimi, sbírají se, půjčují se. Umí poslechnout snadné pokyny, ale nemají hlasivky, konverzovat s nimi nejde. Vydrží ale hodiny poslouchat, sedět, ležet, stát.
Je dopoledne, ze stráně nad harcovskou přehradou zrovna vidíte jednu tuhle čubku klusat. Je nahatá, což není moc slušné, ale má roubík - něco tak běžného jako u psa košík. Je poplašená a působí dezorientovaně. Nemá obojek, snad se zaběhla. Trochu připomíná naštvaného pštrosa, ten taky běhá bez rukou. Lidé se otáčejí, auta troubí. Nikdo ale nevyvíjí zvláštní aktivitu, ono se občas stává, že čubka uteče, nebo se ztratí. Možná zažije nějaká dobrodružství, třeba ji bude šikanovat parta školáků, možná ji odchytí strážníci, možná si ji do kombíku přihodí rybář, aby si zpříjemnil večery u telky, možná ji použijí nějací opilci.

SKINHEAD
Z tajných důvodů jsem v noci slídil kolem pobořeného oploceného průmyslového areálu a byl jsem lapen. Partička cizích chlápků mě strhne na zem a omámí. Procitnu na mastné podlaze nějaké haly, jsem nahý, jen na hlavě mám černou gumovou kuklu. Klečím před starým vrcholně omšelým koženým křeslem a před nosem mám něčí holinky. Na křesle se se samolibým výrazem rozvaluje skinhead, nebo nácek, vylepaná hlava, latexový kalhoty, ohrnutý holinky, latexový triko. Nízký čelo, hloupý prasečí oči, kožený rukavice, v ruce baseballovou pálku. Prostě sympaťák. Kápo bandy. Dostávám kázání, jaký jsem zmrd, buzna, nula. Kopne mě do koulí, nafluše na mě, přišlápne mi hlavu, oťukává mě baseballkou a strká mi ji pod nos. Nakonec zavolá nějakýho svýho kamaráda, je to nějaký blbeček, kšiltovka, ohryzek, uhrovatej, smrdí jak kozel, něco blekotá. Kápo mu přikáže vyndat ptáka a mě přikáže ho hulit, jinak mi rozmázne hlavu pálkou. Ze špinavejch maskáčů blbečka proti mně vystřelí kromě smradu polotvrdej pták. Hulim teda smradlavý péro a kápo oplzle povzbuzuje blbečka, baseballovou pálku drží mě na hlavě, nebo na rameni. Ostatní gorily v pozadí se pochcechtávají. Jak moc mi chutnala blbečkova mrdka a jak to se mnou dopadlo si domyslete.