Víkendové ráno v takové zapadlé zadní vesnici bývá obyčejně dost klidné. Nejsou tu turisté. Co by tu dělali? Nejsou tu ani důvody, proč by měly zbytky stálého obyvatelstva vylézat ven. Vydal jsem se od autobusu kolem drátěného plotu k chalupě, která stála hned za zatáčkou a za kouskem nějaké té zahrady. Z komína se nekouřilo, záclony se nehýbaly, ale protože jsem viděl zpoza domu vykukovat jeden…

JÁ, KAREL A JÁ Impulsivní popolední lahváč vprostřed léta na stojáka u stánku na nádraží. To je další věc, kterou bych si v tomhle ženským tělě nedal. Chuť by byla, ale přijde mi to tak nějak mimo mísu. Karel a já jsme nejen spolubydlící, ale především kámoši na život a na smrt. Bratři od základní školy. Kumpáni. Vinetou a Old Shatterhand jsou proti nám náhodná známost z čekárny. Máme…

KUKLA Milan jednou řekl, abych si s ním zahrál na kuklu. Nevěděl jsem co tím myslí, ale řekl to Milan, tak jsem souhlasil. Musel jsem se nejdříve svléknout a Milan mi dal plýnku. Protože to ani mě, ani jeho nevzrušuje, odhadoval jsem, že je použita pouze funkčně. Přes plýnku jsem si vzal nejdřív silonky a pak koženkové legíny. Další silonky patřily na tělo a byly v rozkroku prostřižené pro hlavu.…

ŠIKANA ZOOLOGICKÁ BŮ Klečím na slamníku na čtyřech. Nemyslím molitanový širokoúhlý předmět z denšních dob. Myslím skoro čtvercový tvrdý slamník vycpaný slamou a vatou a prošitý dratví, který když zvlhne, začne vydávat vůni tlející mrvy. Před sebou mám otlučený smaltový lavor, s hromádkou trávy v tom stavu, jak ji rozemlela a sebrala benzinová sekačka. „Jez malá, dej si, Stračeno“ chlácholí mě…

Zatímco seděli v křesílkách při kávě a kuřivu, musel jsem se na mokré trávě svlíknout donaha. Trochu to stutilo, ale ne nepříjemně. Obtížné byly spíš jejich hodnotící, záminku k výsměchu hledající pohledy. Pohledy, které zvídaly, ale zároveň se styděly za samce, který se jinému samci takto odevzdává. Zvedl a nasadil jsem si celohlavovou plynovou masku, která páchla zatuchlinou a byla ještě vlhká…

Ostré světlo. „Probuď se, slyšíš?“ Šum v uších „Slyšíš nás?“ „Jaké jsou funkce?“ „Překvapivě dobré.“ Záda mě bolí, to byla kalba. „Probuď se, muži.“ „Zdá se že se hýbe.“ Světlo se mi dere do očí, v ústech mě pálí a mám hlad. Jenomže včera jsem nikde nebyl. Byl jsem v dílně až do noci. Slyšel jsem jak se blíží bouřka. Říkal jsem si tohle dodělám i kdybych měl chcípnout. Bouřka byla stále…

DOBRÁK RUDA Na hranici Kateřinek a Ruprechtic, v malém domku po tetě, který je vidět jen ze zatáčky, a to ještě jen po podzimu, když se náletové dřeviny pokusí najít cestičku ve spleti vlastních větviček a shodit listí, bydlí dobrák Ruda. Dobrák Ruda zosobňuje ideál kruhu. Nikoliv ovšem s použitím jungovských teorií svou osobností, ale tvarově. U jeho těla můžeme ještě skepticky hovořit o oválu,…

DOBROU CHUŤ Jack měl mladšího bratra, který se jmenoval Bob. Všichni mu ale říkali Blbec Boo, později strážmistr Boo. Nepamatuju si, že bych kdy viděl Jacka platit pokutu, nebo škodu na veřejném majetku, nebo mýt si ruce. Nepamatuju se taky, že bych kdy viděl strážmistra Boo s nosní dírkou bez prstu. Jack mě obvykle zavolal jednou za měsíc, když už měl upito. Tahal mě po zašlých hospodách,…

Jsou věci které plánuji, jsou věci které si vymýšlím. A pak jsou věci, které jako bych jenom pozoroval protože se odvíjejí samy. Tady to je bez tabu, cenzury a tak natvrdo jak mě to napadlo. SVATBA: Jsem klasická nevěsta, bílé šaty, kytka, makeup. Svatba je ve velké katedrále, lavice jsou zaplněné. Beru si mladého muže, španělský typ, hezoun z telenovely. (přesně ten typ, kterýho normální chlapi…