malé podvečerní zamyšlení

Měl jsem v životě velikou smůlu. Naštěstí.
Dnes již mohu říci naštěstí.
Díky tomu, co jsem prožil, se dnes dokáži radovat.
Raduji se z maličkostí.
Radost si pouštíme do života sami. Tím že ji neodmítáme.
Stejně tak je to s lidmi. Proč odmítat a soudit?
Každý člověk přeci někdy pochybil. Ať vědomě, či nevědomě.
Vždyť chybovat je lidské. Proč trvat na něčí vině?
Odpustit? Ano, vždy se dá odpustit a začít znovu.
Dá se však odpustit dokonalost? Je možné, nemít někoho rád, jen proto, že je lepší než my?
Ano, je to možné. Dokonalost se neodpouští. Dokonalost se musí pošlapat, zadupat, zneuctít.
Pouze tak je snesitelná. Pouze tak, abychom neviděli své vlastní chyby.
A přesto zde je. Všemu navzdory. Je zde. Skromná, dokonalá, křehká.
Silná, obdivuhodná.
Stačí jen otevřít své srdce a vpustit ji dál.