Jack a Boo přejí dobrou chuť

DOBROU CHUŤ

Jack měl mladšího bratra, který se jmenoval Bob. Všichni mu ale říkali Blbec Boo, později strážmistr Boo. Nepamatuju si, že bych kdy viděl Jacka platit pokutu, nebo škodu na veřejném majetku, nebo mýt si ruce. Nepamatuju se taky, že bych kdy viděl strážmistra Boo s nosní dírkou bez prstu. Jack mě obvykle zavolal jednou za měsíc, když už měl upito. Tahal mě po zašlých hospodách, fastfoodecha nutil mě do jídla. Zpočátku to vypadalo snadno, tuhle burger, tamhle burger, kola, pivo, zmrzlina, kebab. Jenže proti Jackovi jsem asi poloviční a brzo mi dojdou skladovací prostory. Jack se cpe ještě dlouho potom co se snažím strávit alespoň nejbolavěji natažená místa útrob. Pak koupíme pár piv a jdeme do parku u ZOO. Je tam místo, kam nikdo v noci nechodí, je tam lesík, ale ještě i lampy. Kleknu si před Jacka a on si rozepne kalhoty. Jsou to pokaždé jiné džíny, pokaždé stejně zasmrádlé potem a močí. Vytáhne svůj nástroj a začne si ho stavět, když má pocit že to je dobrý, vezme mě za límec a nasadí si mě pusou na ptáka. A pak přiráží a projíždí. Já se snažím zadržovat dech a uvolnit se. Je ale jasný že se každou chvíli pobliju. Ucuknu hlavou, a bliju Jackovi rovnou mezi nohy, na koule, na ptáka, do kalhot. Jack chvilku počká, vždycky trochu méně než bych potřeboval, a začne znova. A stejný výsledek. U toho popíjí pivo, a občas ho leje do mě abych vypouštěl pěnu. Občas mi ho stříká do obličeje. Když se Jack udělá, poblije se na mě. Za krkem mi zůstávaj fazole, kousky okurek, stéká po mě rozkousaný kuře, pivo, kečup, všechno. Jednou jsme cestou na naše místo potkali seržanta Boo. Jack ho plácl přes ruku: „Nech si ten nos, prase,“