Řepák 1

Zdravím přátelé, ne neumřel jsem, i když k tomu nebylo několikrát daleko. Má odmlka byla způsobena strašlivým rituálem nazývaným "dělání dřeva". Teď se smějí jen ti, kteří ten rituál neznají. Konečně jsem se po tomto zážitku dal dohromady natolik, abych o něm mohl alespoň zdánlivě souvisle vyprávět.
Začalo to celkem nevinně, bylo potřeba naplnit dřevník na zimu a Vašek se nabídl, že mi ukáže, jak na to.
Hned na úvod otevřel flašku, namítl jsem, že takhle toho moc neuděláme, ale Vašek mě uzemnil tím, že to představuje celou filozofii dělání dřeva a bez toho, že dřevo špatně hoří a nezahřeje. Přiznám, že do té chvíle jsem netušil, že dělání dřeva má nějakou filozofii, tak jsem raději spolupracoval.
Dál už toho moc nevím, je to divné, ale následující tři týdny mám nějak v mlze, ačkoli jsem přes týden nepil a chodil do práce, ale byl jsem tak vyřízený, že jsem si po práci sotva udělal něco k jídlu, vysprchoval se a padnul do postele.
Každou sobotu ráno na mě už v 7 bušil Vašek, že jdem na to. Přísahám, že přes týden, co jsem byl pryč vždycky přistavěl dalších 10 m2 dřevníku, protože to bylo prostě nekonečný.
Nyní, když jsem si to měl čas nějak sesumírovat Vám mohu zodpovědně říci, v čem že ta filozofie tkví.
Celé dělání dřeva je jen o chlastání téměř čistého lihu ze skleniček od hořčice takovým způsobem, že nakonec máte v žilách víc lihu než krve, aby jste necítili, co všechno vás bolí.
Alespoň jeden útržek mi utkvěl v paměti.
Po téměř 12 hodinách neutuchajícího chlastání za zvuků cirkulárky, na kterou zázračně nikdo neupadl, jsem se pokoušel dopravit své tělo do baráku. Dávalo mi to zabrat, protože ani po čtyřech jsem se nemohl trefit do dveří. Nakonec jsem zjistil, že mám zřejmě ochrnutou levou ruku a musím se natočit trochu naštorc doprava, protože mě ta ruka stáčí na levou stranu. Vítězoslavně jsem po čtyřech vrazil do kuchyně. Hned jsem jí chytil smetákem zákeřně zezhora do týla. Žena mi vynadala do prasáckých hovad, nebo hovadských prasat, nejsem si jistý a vykopla mě do předsíně na psí pelech, že prej takový ožralý hovado si jinde spát nezaslouží.
Malá rada bokem - Když se Vám něco takového stane, tak když budete dost dlouho a úpěnlivě kvílet, nakonec se slituje, jen aby jste už ztichli.
Vplížil jsem se tedy do kuchyně a postavil se, abych dokázal, že jsem naprosto v pohodě. Ustál jsem to asi tři vteřiny. Tady se verze moje a mojí ženy zásadně rozcházejí, já tvrdím, že mě podrazila nohu a hlavou směrovala na roh kamen, ona tvrdí, že se mě snažila před tím zachránit. Každopádně roh jsem naštěstí minul, jinak bych tohle už nejspíš nepsal, ale měl u koutku slinu a v kalhotách bobek. Kamna jako taková jsem bohužel neminul, díky bohu nebylo zatopeno, nicméně rozbřesklo se mi parádně. Po tomto incidentu mi žena dokonce ustlala v obýváku. Zřejmě jí uspokojilo to, že jsem měl na čele modrofialovou bouli velikosti pštrosího vejce, ačkoliv popírá jakoukoliv vinu a já se bohužel na svoji paměť nemohu spolehnout, ale druhý den na mě byla podezřele milá, čímž prakticky svou vinu potvrdila.
No nic, toto píšu hlavně abych milé filozofii dělání dřeva vystavil účet, takže směle do toho.

-Boule velikosti planety,
-Namožená záda a vyhřeznuté minimálně čtyři ploténky,
-Cirhóza jater a několik miliard mrtvých mozkových buněk,
-Rozvodové papíry na stole - 2x,
-Totální vyčerpání,
-V práci mi řekli, že bych měl trochu ubrat, protože každé pondělí vypadám, že jsem právě vylezl z popelnice,
-Dvě sekery - ztracené a k nenalezení,
-Málem mrtvé prase. Tohle bych úplně nedával na vrub dělání dřeva, nicméně manželka tvrdí, že jsem za to mohl já a já jsem v té chvíli zrovna dělal dřevo. Máme totiž prase jako domácího mazlíčka, je to speciální prase má asi jen 10 kilo a kdyby jste ho napíchli na rožeň, čímž jsem už několikrát vyhrožoval, každé sousto by Vás vyšlo asi na 100 Kč, což znamená, že to je asi nejdražší prase na světě. Tak tohle prase se zřejmě v euforii z dělání dřeva pustilo do křížku s krávou. Asi se jí moc nelíbilo, že jí raflo do nohy a dala mu takovou hlavičku, že jsem myslel, že je fakt po něm.
Bylo by toho stoprocentně víc, ale nejsem schopen si vzpomenout.

Závěrem bych chtěl podotknout, že dřevník jsme úspěšně naplnili takže v zimě nezmrzneme, ale příště si to dřevo snad koupím naštípané, vyjde mě to finančně podobně a bez stresu a fyzického i psychického vyčerpání.