Výtah

Udělal to s takovou samozřejmostí, jako by si šel pro něco, co mu patří. Vůbec ho nenapadlo brát si servítky nebo se snad pozastavit nad tím, že by ona mohla být proti. No mohla, ale bylo by jí to platné asi jako sněhulák v létě. On byl ten, který v jejich vztahu, jestli se tomu, co mezi nimi bylo, dalo říkat vztah, určoval pravila a mantinely. Neměly hranice, ale plně respektoval její nesouhlas, pokud tedy stihla nějaký vznést. Ve chvíli, kdy jí hlavou běželo, že už by to snad mohlo být silně přes čáru jejích možností, přesvědčil ji o opaku. Prostě se doplňovali. Ve všem, všude a bez výhrad.
Takže když k ní teď přistoupil a rukou jí zajel pod sukni do rozkroku, stihla jen syknout vzrušením a ústa jí vzápětí umlčel polibkem. Jeho horké rty pálily nejen díky opravdu vysokým teplotám, které teď na konci srpna dělaly létu čest, ale i vzrušením z toho, že by je snad někdo mohl zahlédnout, ještě nebyli v práci poslední. Nestihla stáhnout stehna blíž k sobě a vlastně to ani nechtěla udělat, takže cítila, jak jí kundičku projíždí prstem pěkně tam a zpátky. Stačilo by tak málo a nabodla by se na něj, ale neudělala to, tolik ji bavilo ho dráždit a provokovat svojí nedostupností a on mohl doslova zešílet, protože věděl, že jí ničím k úplné poslušnosti a oddanosti nedonutí. Ani ji nutit nechtěl, to bylo také jedno z pravidel jejich hry, chtěl, aby sama přišla s tím, že to chce i kdyby mu měl pták z kalhot vzrušením vyskočit. Třeba jako tenkrát, když si ji poprvé položil před sebe na sněhobílou manželskou postel a hrál si s ní, přiváděl ji na pokraj šílenství a od vrcholu ji dělil jen malý krok stranou a tříštila by se na tisíc kousků vzrušení. Neudělala to, místo toho si ho otočila pod sebe, nasedla na něj a kundičkou mu jezdila po tvrdém ptákovi tak dlouho, až cítil její horkou šťávu, jak mu teče po koulích. Utíkala mu, drze a bez okolků se o něj honila a při každém jeho pokusu se nabodnout, ucukla. Vzrušovalo ho to a i když mu koule málem praskly, přesně tohle oba na jejich hrách bavilo. Aby si ji pak bez zbytečných řečí nabodl a poprvé v ní explodoval. Ten blažený úsměv v její tváři bude mít před očima už na pořád, dosáhla svého. Jejich hra byla vyrovnaná i přesto, že role byly rozděleny.
“Jsem už v kanceláři sám, Kati…” zašeptal jí Marek do ucha. Tahle věta s otevřeným koncem ovšem ještě neznamenala konec pracovní doby. Ale to by nebyla ona, kdyby ho aspoň trochu nepopíchla.
“Chtěla jsem jít dnes ještě k vodě, dovolíš?” a s mrknutím oka mu proklouzla pod rukama, aby zamířila k výtahu do druhého patra. Těžké kovové dveře výtahu se otevřely ve stejnou chvíli, jako ty ze dvora, kterými vcházel Marek. Chtěla být rychlejší, ale on stačil ještě vrazit nohu mezi zavírající se dveře. S naprostou samozřejmostí zmáčknul 15té patro a přitiskl ji k zrcadlové stěně výtahu.
“Tak samička si chce hrát?” natlačil se k ní, takže zřetelně cítila jeho vzrušení, které po scénce na dvoře neopadlo, spíše naopak.
“Samička chce jít k vodě,” dívala se mu zpříma do očí a neuhnula ani o kousek. Tohle na ní miloval, ať spolu řešili cokoliv, vždy se mu dívala do očí.
“Opravdu?” a zajel ji rukou opět pod sukni, jako před chvíli dole na dvoře.
Věděla, že tohle přijde, byl jako kniha, dalo se v něm krásně číst a ji to neskutečně bavilo.
Takže přesně v tuhle chvíli se na něj nabodla a uhnula pohledem, jen aby na blýskavém výtahovém panelu zmáčkla tlačítko STOP...