Posedlý

Zavírám oči a sním, sním o tom, sladce políbím.
Letmý dotek po tváři, letmý pohled do očí, už není cesty zpět.
Propadám tvé kráse, klečím na kolenou, hlavu skalním, boha prosím o odpuštění, že jsem tebou posedlý.
Posedlý tvou krásou, očima, ve kterých se topím, vůní jež mě provokuje, tělem co z něj šílím.
Neovládám se, přestávám mít nad sebou kontrolu...
Ruce smekám, svírám  je v pěst, snažím se nemít hříšné myšlenky, nejde to...
Jsem slaboh....
Každý tvůj polibek, dotek, závan vůně, je jako elektrický výboj.
Výboj co projede celým tělem, probudí všechny smysly, rozbuší srdce, svaly tuhnou, všechna krev směřuje na jedné místo.
Mohutná exploze a záplava vzrušení ochromuje mysl, přestávám být člověk, jsem hladové zvíře.
Naprosto omámený, bezesmylu, jako býk co vidí červenou.
Silné nutkání a potřeba tě napíchnout na roh.
Dívat se na výraz v očích, když do tebe utápím své kopí.
Hlasité povzdechy, výkřiky extáze, nehty zarývající se do těla, čůrky potu, které se derou ven, spojení dvou těl v jeden jedinečný okamžik.
Naprosto se oddat, žít a dýchat pro ten pocit neukojitelné rozkoše jako by byl poslední.

Ano, mám pocit, že jsem nemocný,  jsem nemocný tebou, ty si můj lék, moje osobní značka drogy.