Rozpory

Rozpory v sobě...ano, ne...radost střídá smutek, bolest. Hlava pitomá! Ne a ne ji vypnout. Jakmile začně šrotovat, víš, že je zle.
Hledáš odpovědi tam, kde nejsou.
Rozpory v něm.... jednou by Tě láskou sežral, podruhé hodiny mlčení. Plánuje, sní. Jak krásné sny to jsou. Víš, že polovina z nich se nestane. Přesto jim chceš uvěřit. Chceš věřit jemu.
Rozpory v hlavě, varovný signál. Stigmata minulosti vyplavou na povrch. Proč teď?
Každý není stejný. Víš to sama dost dobře. Přesto se rány otevírají a buší Ti tisíc kladívek do hlavy...nevěř, lže!
Jak snadné bylo uvěřit ve dvaceti a jak těžké je věřit dnes.
Věřit na upřímnost a pravost toho, co se zdá být téměř dokonalým. Protože ví, že po všem krásném přijde to zlé. Připlazí se jako had. Potichu, nenápadně a pak zaútočí. Zakousne , vypustí jed. A odplazí se....
Ale.... co kdyby to teď bylo jinak?