...závidím....

Závidím stromům, když jejich koruny se proplétají, větvičkami se ve větru dotýkají. Jako dva milenci.
Závidím milencům, sedícím na lavičce v rozkvetlé aleji, nevidícím a neslyšícím věcí kolem nich.
Závidím párům jejich ratolesti batolící se a pletoucí pod jejich nohy. Držíc se máminy sukně a sedíc tátovi na ramenou.
Závidím dvojici stařečků, kráčející vedle sebe, ruku v ruce a s milující se opatrností jeden na druhého se ohlížející.
Závidím labutím, když bok po boku plují po vodě.
Závidím...ty krásné chvilky ve dvou.
A tiše zvednu hlavu, tam, kde tušíc posly těchto krásných chvil . Oči a mysl vysílající zbožné přání.
Přej a bude Ti přáno, říká se věky. Tedy závidím...a přeji.