Grázlové a Mrchy - hra s ohněm

Proč hodné holky touží po grázlech a hodní kluci po mrchách?

Tahle otázka se řešila v Bravíčku snad už v dobách, kdy dívky v sedmé třídě objevovaly svou sexualitu nad plakáty Martina, Aleše a zbytku členů Lunetic.
A od té doby se nic nezměnilo.

Co je to, co nás láká na těch komplikovaných a tolik nebezpečných duších?
Proč se raději necháme vědomě spálit mrazem nějakého nevěrného bastarda, než abychom si užívali přízeň toho moc hodného chlapa, co by nás na rukou nosil?

Proč doufáme, že se ta děvka co nám každý víkend zahne s jiným, díky nás změní?
A tak tolerujeme a jen doufáme, že jí to snad dojde?
Přejde?
Nedojde!
Nepřejde!

Je to jistý druh duševního masochismu?
Spasitelský komplex, že zrovna my tu rozbitou duši spravíme?
Nebo jen touha hrát si s ohněm?

Co myslíte?