Neskutečně jednoduchá otázka, že? S neskutečně jednoduchou odpovědí, na kterou, když moc, tak úplně stačí jen dvě písmena. JO a nebo NE. Tak proč, když se na tuto otázku někoho zeptám, nebo naopak, když se na tuto otázku někdo zeptá mě, tak jediné na co se povětšinou zmůžeme, je neurčité: „Víš, na tohle je strašně složité odpovědět.“ Jak může být složité odpovědět na otázku: „Jsi šťastný?“…

Proč hodné holky touží po grázlech a hodní kluci po mrchách? Tahle otázka se řešila v Bravíčku snad už v dobách, kdy dívky v sedmé třídě objevovaly svou sexualitu nad plakáty Martina, Aleše a zbytku členů Lunetic. A od té doby se nic nezměnilo. Co je to, co nás láká na těch komplikovaných a tolik nebezpečných duších? Proč se raději necháme vědomě spálit mrazem nějakého nevěrného bastarda, než…

„Neměl bys mi tolik věřit. Zklamu tě. Ublížím, raním, stejně jako všechny před tebou. Nemiluj mě. Budeš plakat.“ To mi řekla před několika lety ona. „Člověk se vystavuje v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechá ochočit.“ To mě ale zase naučila liška Malého Prince. To varování mé Čarokrásky bylo štiplavě mrazivé a přitom tolik žhnulo. Bylo upřímné a od srdce. A přesto působilo jako…