Ještě ta Lucie

Neuposlechl jsem a usoudil, ze bych se neměl tak lehce vzdát. Někdo musel vědět kam se poděla. Pátral jsem několik dni ale bezvýsledně. Všichni spolecni známí buď nevěděli kde Lucie je anebo říct nechtěli.
"Co chceš dělat" řekla mi Monika. "Hledat ji po celém světě? Hledej něco rozumnejsiho. O co Ti vlastně s Lucii šlo? Miloval jsi ji, nebo jen její lásku ? "
Mlčel jsem. O co mi šlo? Co pro mne znamenala? Průvodce podsvetim! Proboha. Nanejvýš doprovod mých snu, v nejlepším případě Euridika, která se dostala do podsvětí uštknuta hadem.
Proč většinou milujeme toho, kdo nemiluje nás? Monika, to je ona skutečnost, kterou jsem ukládal do postavy, odpovídající mým představám. Hubena, s líným hlasem, očima jako panny za výkladem. Monika, která ví, kolik nadhery je v té honbě za penězi a slávou, kolik pravdy je v těch silackych řečech a různých zmatených teoriích, Monika, která to všechno zná a říká : "Hlavně vědět, jak přežít."
Jaká škoda, ze já ji nevidím krásnou jako jiní.
"No tak se seber člověče" pohledla na mne s velkou dávkou útrpné lítosti.
"Bolest z Tebe vyprchá jako zivot z uschlé růže mezi stránkami knihy. Co znamená ta růže, co znamenaly ty stránky?"