Moje zápisky začínají v čase, který sklouzl do minulosti - v době ještě včera milované, dnes odmítané. Každý sen, který se přežil, se ocitá na pranýři. Ale tehdy to byl opojny, nezadrzitelny pohyb vpřed, kouzelný svět, jehož faunou i flórou jsem vědomě, úmyslně procházel v doprovodu drobné, nepostradatelné bludicky. Ze dna se na povrchu vlny života ocitlo dobré i špatné , správné i nesprávné,…
Na hodinách ještě není půlnoc, ale venku už nebe bledne. Letim proti času. Lidé podřimuji, baví se, někde nad sedadly svítí bludicky bodových světel, někde je tma. V sousední řadě má cernovlasa dívka bílého, chlupatého psa. Oba spí, schoulení jeden ke druhému. Myslím na svět, po kterém se pohybuji a něco hledám, nebo se pohybují bez hledání, ze země do země a zdá se mi, mezi půlnocí a ránem, že…
Když byla malá, chodivala v tom starém dome nad schody , k panu Zelenemu. Když neměla co dělat nebo venku pršelo, zatoulala se až do tmavé chodby, ale před dveřmi vždycky zavahala. Možná , ze není doma. Nebo leží v posteli a spi, jako tehdy když byl nemocný a spal, docela lehce, protože otevřel oči jakmile vstoupila a vrzla podlaha. Pan Zelený nikdy nezamykal, co kdyby ho náhodou někdo chtěl…
"Přemýšlím o tom, zda k tobě necítím to samé, co dítě stojící před hrackarstvim a zadonící rozmazlené o hračku. Když ji dostane, chvilku si s ni prohraje, potom ji odhodí do kouta a už se o ní nezajímá. Oproti tomu dítěti mám výhodu, ze si již dokáži uvědomit, zda to tak je anebo není. Dítě tu schopnost ještě nemá" řekl jsem jí. "Co sis tedy uvědomil?" zeptala se. "Ze takový pocit nemám." "A já…
Leželi jsme vedle sebe, dotykali se rukama, prudce vydechovali a zklidňovali svá vzrusena těla. "S tebou je to jiné" řekl jsem. S tebou taky" odvetila. "Nevím jestli mi rozumíš" zapochyboval jsem. "Myslíš, ze naše milování je jiné tím, ze neobsahuje jen samotný sex, ale i dobré jídlo, pití, doteky, fajn naladu, tvou starostlvost, to ze jsi moc milý, ze se umíme spolu zasmát , naše skadleni,…
Schazim se s mnoha ženami. S ženami v nejlepších letech i s mladými, ale tím nemám na mysli, ze s nimi spím., Jen hledám a všechny ty zeny také hledají. Každý totiž hledáme svůj sen. Námi vysněný sen, dokonalý protějšek. Existuje ale? Nehledáme jen prelud, náš sen , o kterém v podvědomí víme, ze neexistuje, ale přesto se ho tvrdosijne a zarputile nechceme vzdát? Ano, jsme na amaterech - sukani…
Zdam se klidným, sebevědomým a spokojeným, ale jen já dobře vím, ze nejsem. Něco mi schází, něco, něco, něco . Snadno pojmenovatelné něco. Něco co vzniká, existuje , ale vždy nenávratně zmizí neznámo kam. Zákonitě a neodvratně. Podobný Sisyfovi, jsem odsouzeny k neustálému čekání, hledání, k neustálé netrpělivosti, vzrusenemu napětí, kdy se ono něco znovu objeví. Toužebně očekávané něco,…
"Cos přinesla " zeptal jsem se dívky, která mi podávala proutěný košík. Byl v něm sýr, chleba a víno. "Nestuj, posaď se" pobídl jsem dívku. "Víno bude sladké, je mnoho slunce" řekl jsem. Nad námi, vzhůru po celé stráni běžely vinice, prahnoucí, zarudlé, vystavené horku v naprostém tichu. Za námi bylo nebe stejně modré jako nad rovinou. Těsně u země se tlačily ke světlu zlátnoucí hrozny plné…
Zachvátila ho úzkost osamoceneho zvířete, které se zatoulalo daleko od rodného stáda. Pohledl na hvězdy a pocitil závrať. Náhle si vzpomněl na dívku, ležící tiše a trpělivě v přítmí stanu. Zaplavila ho vlna hrejiveho lidského citu, jako když se poutník po týdnech osamocení v poušti setká s jiným člověkem. Vzpomněl si na její náruč a na vlhké teplo jejího polibku. Na nepatrné mateřské znaménko…
Každou noc se někdo směje pod mými okny. Probouzim se, nemohu spát, nasloucham, ale když vstanu a jdu se podívat, je kolem dokola pouze noc, cely noční svět mlčí, číhá, jen smích ještě doznívá, jako když ve veliké dálce mizí cinkot rolniček. Přesto znám ten smích dlouho, ani nevím kdy jsem ho zaslechl poprvé. Tenkrát byl jiný, zněl výstražné, tlumené, jako by se smáli nenarození, kteří ještě…
