Café Factory

Opřela se o zábradlí, tak aby viděla do spodního patra nákupního centra, kde se to i přes brzkou ranní hodinu slušně plnilo lidmi. Každý po chvilce zapadl do nějakého obchodu a ji bavilo domýšlet si, s jakým kouskem oblečení nebo dárkem pak odejde. Byla opřená o lokty a zadek pěkně vystrčený do prostoru, bavila ji ta myšlenka, že pod tenkými bílými kalhoty jdou jasně znát červená tanga,která na sobě měla. Ne schválně, ale jiné prostě ráno ve skříni v té rychlosti nenašla. Kalhotky, blesklo ji hlavou, čekání si také zkrátí nákupem. Otočila se, že zamíří do obchodu se spodním prádlem, když do něj málem narazila.
"Pardóóón," rychle se omlouvala a cítila, jak ve tváři červená. Kdyby ji nezachytil, málem teď totiž ležela u nohou toho chlápka v brýlích a dobře padnoucím modrém svetru. Takhle cítila, jak ji pevně drží za paže. Beztak ji koukal na zadek a taky se zapomněl.
"Teda žena mi k nohám ještě nikdy nepadla," smál se a i když už ji pustil se sevření, neměl se k odchodu.
"Já se prostě zamyslel, když jsem viděl ten váš vystrčený zadek, takže za to vlastně můžu i já. Přijmete pozvání na kávu jako omluvu?" Nabídl ji rámě.
"A nakonec proč ne, stejně bych si ji za chvíli dala, tak ji aspoň nebudu pít sama," souhlasila a společně odcházeli do kavárny Factory.
...
"Jakto, že jsi tady tak brzo, máš ještě dobrou půl hodinu?" Smála se na něj s pusou od kávové pěny. Natáhl se k ní a palcem ji  jí smázl.
"Věděla jsi, že káva šumí?  Ta pěna, jen tak lehce, ale když se zaposloucháš, je to slyšet," upil ze šálku svého dvojitého pressa.
"Nevěděla," a hned to musela vyzkoušet. Tak srandovně nakrčila celou tvář a ve chvili, kdy se k hrnku přiblížila, okamžitě se jí zamlžily brýle.
"Uááá, tohle by se mi s čočkama nestalo."
"Ale tyhle brýle ti moc sluší," mrkl na ni.
Nervózně si rovnala vlasy za ucho a prostředníčkem posunula brýle víc na nos, aby ji nespadly.
"V kolik musíme vyzvednout děti ze školky?"zeptal se jí i když to moc dobře věděl.
"Jako obvykle, kolem čtvrté."
"V tom případě můžeme naši kávu volně protáhnout do oběda, co říkáte?" mrkl na ni.
"A rád vám doplním ten kouskem prádla, který jste dnes ráno tak marně hledala ve skříni."
Zaplatil a opět jí nabídl rámě, chytla se ho ale za ruku a propletla prsty .
Usmívali se oba, spokojeně.