Láska je láska

Cynthia je ve svém živlu. Spřátelíla se s místními znalci halucinogenich rostlin, jak taktně nazývá podloudniky, ti nás zvou do venkovských hospod na pulke, vyprávějí dlouze své zážitky, Cynthia si vše pilně zapisuje a já si vedle ni připadám jako akcesorický manžel, kterého samička mořského koníka nosí v brisnim vaku, protože se může kdykoliv hodit. Ona je ale dobrou společnici. Stará se mi o prádlo, zábavu i vzdělání.
Houbicky. Už bych o nich mohl napsat knihu. Kdosi mi ukazoval své poznámky z tripu. Pro kohokoliv to byly nesmyslné věty, nesmyslná slova. Čte-li někdo rychlými tahy nacrtnutý napis: "Láska je láska" zduraznený kruhem, nemůže chápat, pokud to sám neprozil. Veci se zjeví ve své podstatě. Láska je láska. To není definice definicí. To je proste poznání něčeho totálního, jako by člověk řekl: "Moře je skutečně to velké, nedozírné, hluboké moře, o kterém jsem dosud slyšel pouze mluvit a které bylo pro mne jenom pojmem bez vztahu. Ale teď vím, dotýkám se ho, snažím se dohlédnout na jeho konec a nemohu.
Ano, to, čemu se říká moře, je skutečně moře. To čemu se říká láska, je skutečně ono ohromné, vsenaplnujici prožívání. A je-li žena příliš krásná, je opravdu příliš krásná.
Slovo se změnilo ve skutečnost a skutečnost naplnila celého člověka.