Prázdninový den

21.7.2018 11:15 · 375 zhlédnutí Water

"Co bych vám nabídl?" vrátil se a drbal se na hlavě. " K pití tu nic nemám. Kvůli Sonje, všechno by - no nechme toho. Ačkoliv už je to mnohem lepší. Zamyslel se, pak sáhl do kapsy a ukázal Lucii malou kulatou krabičku.
" Leda snad -?"
Když viděl, ze Lucie ožila , krabičku otevřel a z pod košile vysoukal malou stříbrnou lžičku, kterou měl povesenou na retizku kolem krku. Opatrně nabral trochu prášku a krátkým, rozhodným gestem poručil Lucii aby se sklonila až ke košili, která se mu rozvírala na prsou. Dal ji lžičku k nosu a přísně sledoval jestli dovede správně vdechnout.
Lucie se na mě omluvne ohledla . Pokrcil jsem rameny. Měl jsem vždycky tentýž pocit: ze odchází a zavírá za sebou dveře skleněného zámku. Kde, ať už byla šťastná nebo ne, mě nepotřebuje. Pokusil jsem se potlačit krátkou vlnu nespokojenosti. Mám co jsem si vybral. "Pojď už". Lucie vstala a vzala mne za ruku. Ucitil jsem její dlaň ve své a mimovolne se zasmál. Kampak jedes, bratře milý...? Ach jéje, dobrým slovem mne z toho sestřičko nedostaneš. Hodil jsem si batoh pres rameno a postrcil jí ke dveřím. Doloudali jsme se na malé náměstí s pár restauracemi se stolky na chodníku. "Tady by bylo místo" řekla Lucie. Prisedli jsme s uctivym dovolením ke staršímu manzelskemu páru, který nás přijal s povytazenym obočím. Ale ze to byli turisté z Ameriky, museli zaprist rozhovor.
" Už jsme tři neděle v Evropě a videli jsme všechno. Alcazar, Sixtinskou kapli, Louvre, Pompeje, Bruggy a co ještě?"
"Monte Carlo."
"Ano." Přísně se na mne zahledela. Řeknete mi co z toho ma tahle mládež?" Přeletla pohledem zaplněné náměstí mezinárodní směsí kluků a holek v umorousanych jeansech, s batohy a spacaky. "Jakou to ma cenu? Vsude je vidíte lelkovat a musíte kolikrát překračovat jejich nohy. Dívají se vůbec? "
"Ale ano dívají" odpověděl jsem neochotně.
"Tomu neverte. Bloumaji takhle cely rok, kouři marihuanu a střídají děvčata." řekla pohoršene. Pokynula manželovi aby vstal a vykrocila s nim pryč.
" Všiml sis? zeptala se Lucie posměšně.
"Čeho?"
" Celou dobu, co ta ženská kazala, mi její manžel sahal na nohy. "
Měla na sobě miniaturní šortky a sandály naboso.
"Skoda, ze to nezpozorovala, věcná škoda."