První Rande s Renatou

Po dlouhém vyjednávání to vypadá, že se večer konečně poprvé uvidím s Renatou. Zahlíd jsem ji před časem při brouzdání po webu. Na profilu měla fotku a jedno album. Beru to trochu s rezervou, je mi jasný, že spousta zdejších profilů obsahuje fotky kdoví odkud. Už mě to mockrát stálo nemilé chvíle plné úvah, jak se vyvlíct ze schůzky, když jsem poznal, že mi o s protějškem nepůjde. Obecné nerad lidi přivádím do nepříjemné situace. Je mi dost trapná představa říct, že z toho nic nebude, protože se mi holka nelíbí buď proto, jak vypadá, nebo že po pár větách proto, co má v hlavě. Na druhou stranu jít do toho, když vím, že z toho nic nebude, což na mně bude poznat, plýtvat tak časem svým i jejím, to taky nebude o nic lepší. Vítám, když si můžeme fotky vyměnit předem a když si před tím chvíli píšeme. Když se sejdeme někde na kafi a chvíli si povídáme. Dopředu jsme dohodnutí, že si řekneme, jestli chceme jít dál nebo ne. Nechci se scházet rovnou na místě, kde má k něčemu dojít, tam si hodiny povídat a nechat to vyšumět do ztracena. No, u Renaty zatím nemám důvod pochybovat, že fotky jsou její, zatím teda nevidím jako riziko se s ní sejít.

V duchu rekapituluji, co všechno mám s Renatou za sebou.

Nejdřív samozřejmě první kontakt, úvodní ostych a chození kolem horké kaše, opatrné nabližováni.

Tak tedy, ze všeho nejdřív jsem si pořádně přečetl, co o sobě Renata přiznala v profilu. Kromě účtování s lidmi, kteří ji oslovili, toho tam moc nebylo, ale snažil jsem se i z toho mála získat co nejvíc informací, co jí psát a co ne. Na blogu měla dva roky starý článek, evidentně pokus se vypsat z nějaké fantazie, jako zdroj informací k ničemu. Podíval jsem se, s kým je spřátelená. Mrknul jsem do inzerátů - nic tam nebylo. Přigooglil jsem nick, žádný výsledek. Víc zdrojů tedy nebude. Napsal jsem jí něco o sobě, trochu se přeci jen odrazil od toho starého článku na blogu, ať vidí, že jsem měla snahu. Jen jsem se tak představil, nic nenavrhoval, na nic se neptal. Jen jsem naznačil, že bychom třeba mohli mít pár společných zálib, kdo ví. Odepsala třetí den. Ať prý o sobě napíšu. Hm. Něco jako "přečetla jsem si tvůj blog, zaujalo mě tohle a zajímalo by mě tohle", by mě potěšilo víc. Chápu, že tu jsou dámy trochu ve vleku zpráv, které na ně prší, ale nechápu, proč když už se rozhodnou odpovědět, to takhle odfláknou. No, nebylo to poprvé, napsal jsem dvě věty, opět mimoděk zmínil svůj web a připojil jeden neutrální dotaz na ni. A samozřejmě i to, jak mi udělalo radost, že mi odepsala. Což byla pravda.

Potom jsme si vyměnili pár zpráv. Konečně si přečetla blogy, začali jsme se dostávat ke společným tématům. Dělalo mi radost, jak dobře mi zapadá do mých zvrhlých fantazií.

Půl roku jsme po večerech dolaďovali scénář. Nastíním ho tu jenom v hrubých rysech. V desítkách vzkazů jsme se dohodli, kde se potkáme, co bude mít Renata na sobě a co bude mít pod tím. Co mi řekne, až mě uvidí, jak mě vůbec pozná. Kudy spolu půjdeme, kde se zastavíme, co tam provedeme. Jak a kam půjdeme potom. Co si tam objednáme a jak zařídit, aby si něco vlastně mohla dát taky, když nebude mít volné ruce. Kolik si toho bude muset dát, aby si musela odskočit. Jak zařídit, aby po cestě nenarazila na žádnou překážku, k jejímuž překonání by pořebovala ruce. Jak dlouho pak vydrží v těch kalhotkách sedět na židli, abychom nemuseli ven, než se setmí. Ke které lavičce, u níž je dost pevná zem na to, aby se do ní Renata nebořila podpatky, musíme v parku jít, abychom měli soukromí mimo osvětlení, ale přitom na sebe dobře viděli. Jak zařídit, aby Renata nesténala tak, aby to přivolalo zvědavce. Ve které kapse bude mít Renata lubrikant, na který není alergická. Kudy pak vést Renatu z parku k jejímu autu mimo hlavní cesty tak, aby lidí, kteří si všimnou sperma v jejím obličeji, nebylo tolik. Kde má to auto být mimo záběr kamer, aby nezabíraly, co budeme v garáži u auta dělat. No a pak samozřejmě co vlastně v té garáži budeme dělat. Tohle jsme nechali otevřené a je to na mně.

Mám necelé dvě hodiny na to, abych něco vymyslel.