Juki

Juki si vzala cely den volno. Jeli jsme na výlet do Nikkó spolu s deseti tisíci dětmi ve žlutých, červených a modrých kloboučcich. Přihlíželi jsme si chrámy, pak se jeli podívat do hor k jezeru, naobedvali se a podívali se na posvátný vodopád. Japonsky nedělní výlet. Juki byla šťastná, líbala mne, stále se mne dotykala a objimala mne. Ukazovala mi zahrady, velkou Buddhovu sochu a čajovny v lidovém stylu, zavedla mne do jeskyně, kde malá oběť zajistí věřícímu velké bohatství. Celou cestu mne držela za ruku, několikrát nečekaně polibila a když jsme byli zpět v bytě, rychle se svlékla a přitáhla mne k sobě na tatami kde si chtěla vyzkoušet vše na co pomyslela a nenechala nás celou noc odpočinout.
Teprve ráno když mne oblekala, vzhledla a řekla něžně: "Musím odjet za známými na Hokkaidó. Už se neuvidíme."
Přišlo to bolestivě náhle. Klekl jsem si vedle ni a vzal ji do náruče. Věděl jsem ze jednoho dne se sen rozplyne. Ještě chvíli jsem držel nejkrásnější bytost, jakou jsem kdy poznal, schoulenou ve svém objetí. Bylo mi smutno. Jistě žádné známé na Hokkaidó neměla, teď měla slzy v očích ale ani na vteřinu nezapochybovala, ze jinak jednat nemůže. Pravidla hry.
"Děkuji Ti" řekla.
"Já taky".
Zůstala stát na schodech, dokud jsem nesesel do ulice a sledovala mne pohledem až na roh kde jsem se obrátil a viděl ji naposledy.
Začínal nový den, nebe bylo modré a protože byl svátek, vedli rodiče desítky děti oblečených jako panenky do kimona k sousednímu chrámů na slavnost Šiči-go-san.
Všechny krasne a pohádkové jako malé Juki.