Ona

Už jsem zase volna a mohu si dělat co chci a lidé si mohou o mě myslet co chtějí. Kam bych došla kdybych se zabývala tím co si mysli druzí a snažila se jednat poctivě. Kdepak to nevede nikam. Mne by se líbilo být ve všem poctiva, ale člověk je moc často charakterní na úkor vlastního štěstí. Se soucitem je to stejné. Proč bych měla zůstat s Petrem, když mě omrzel? Ze soucitu ? Přizpůsobit se jeho představám? Když se mi nabízí něco lakavejsiho? Vlastně jsem měla vždycky štěstí. Kdybych od něho neutekla nebyla bych poznala Marka. A kdybych predtim neutekla Tomasovi, nepoznala bych ještě ten večer Petra - a to jsem považovala za štěstí. Když jsem štěstí dopila, dala jsem se na útěk, jako z hořícího domu. Člověk nesmí ztratit smysl pro legraci , to je to.