Benátky

Mám pokoj v ulici Fezzeria. Jist chodím do malé tratorie, nijak se nejmenuje. Nejprve je obchudek se sýry, olejem a vínem, vzadu korálkový závěs a za nim místnost, kde majitelova žena obsluhuje šest stolů. Voní to tu parmezanem, v poledne sem chodí dělníci, jeden starý pan čtoucí noviny, dva, tři turisté. Hostinska mne posila ke stolku dozadu, kde sedí mlada dívka a bezradne si prohlíží jídelní lístek. Ma černé, trochu šikmé oči, lesklé havranní vlasy, olivovou pleť a plné rty. Nikdy jsem neoslovil tak krásnou dívku. Srdce mi tluče. Pomáhám jî s výběrem a ma fantazie cválá daleko vpředu.
Dáváme se do hovoru. Je dcera lékaře z Chicaga, studuje umění a před čtrnácti dny přijela poprvé do Evropy.
Zjišťuji ze je v Benátkách sama. Dívám se na její dlouhé snědé prsty se světlými, růžovými nehty, ale uvědomila si to a schovala je pod stůl.
"Moje matka byla Indianka" říká rychle na vysvětlenou.
Čas letí, musím udělat další krok, jinak se zdvihne a odejde .
"Už jste viděla všechno?"
"Kdepak" odvetila. "Rada bych viděla jak se vyrábí benatske sklo."
"Jestli chcete můžeme jít spolu."
Mlčí. Budoucnost visí na vlásku. Lekam se, ze jsem odkryl karty příliš rychle. Jsem mladý a zeny jsou pro mne nesmírně vzdálené hvězdy, kroužicí kolem nesrovnatelně zářivejsich sluncí.
"Tak dobře " říká.
A ve mě se náhle uvolňuje všechno utajované vzrušení, zaplavuje mne horká vlna štěstí, už to není jen odpoledne , Dale cele dva dny na které řekla ano. Uvědomuji si pohledy dvou mladíků u protejsiho stolu., upřené na její zvláštní indiánskou krásu a jsem náhle ve svém štěstí hrdý, protože mne s ni uvidí odcházet, každý mne s ni uvidí.
Přichází majitelka, sepisuje útratu a já nemohu potlačit úsměv. Čekám až dívka složí do kabelky balíček cigaret, zapalovac, peněženku a vyhledá brýle proti slunci.,
Půjdeme?"
"Půjdeme."
Vstavame současné, ustupuji abych jí uvolnil cestu. Chvíli se rozhoduje, pak se rukou opírá o stůl a posunuje kupředu nejprve levou nohu, zahnutou v nepřirozenem úhlu, pak pravou, zamontovanou do páru kovových vzpěr. Lidé se otáčejí ale ona si jich nevšímá a kolébá celým tělem, aby přešla co nejrychleji místnost a vyšla na ulici.
"Takový krásný den" usmívá se na mne. Mám srdce tak sevřené, ze by se vešlo do malé, dětské dlaně.
Dva dny chodím po Benátkách s chromou dívkou. Tvářim se, ze nevidím, jak se namáhavě posunuje uličkami a umlčuji křečovitě věrolomný hlas, který se mi vysmiva. Splnil se můj sen kráčet po boku zeny, za kterou se všichni otáčejí. Jak jsem byl hloupý. Bloudíme v uličkách, zastavujeme se na neznámých malých náměstích, překvapuje nás , že máme stejné lásky a stejné pochybnosti - ze vůbec ještě někdo jiný mysli a cítí stejně - a dlouho, okouzleni vědomím, ze se naše náhodné cesty musí zítra rozejít, se držíme za ruku a její hebké teplé prsty se propletaji s mými v důvěrném objetí.