Ona 2

Ale čím vic dni jsem tady - už to nejsou dny ale týdny, tím jasněji citim, ze ten kluk je náhražka za jinou lásku, kterou jsem si uvědomila až tady, za jiného člověka, pro kterého jsem šla raději na konec světa a který mi nikdy jediným slovem nenaznacil, ze jsem pro nej vic než kterákoliv holka sebraná na ulici. Kdyby se byl alespoň jednou zeptal, kde a s kým jsem celé noci, kdyby mi byl alespoň jedinou věc zakázal , byla bych poznala, ze mu na mně záleží. Co jiného jsem mohla pro nej udělat než odejít?
Ale teď na nej nedovedu přestat myslet, z ničeho nic se mi zda , ze ho vidím mezi lidmi na terase kavárny, rozbuší se mi srdce, představují si, ze k němu přicházím, ale nevidí mě, prisedám a dotykam se jeho ruky, ale nic necítí, teprve za chvíli se možná probere, pokusí se rozpomenout , co se mu zdálo, co se ho to dotklo, bude se snažit přivolat sen zpátky, ale to už jdu dál, míjím kavárny , ulice jsou přeplněné , všichni pospichají, někoho hledají a já také jdu, také hledám - povědomou postavu, povědomé gesto, otáčím se, ne, to byl omyl, jdu dal, mrkam na policisty, dělám udivený pohled na kolemjdoucí, stále jdu a celou dobu slyším jen tu jednu melodii, která nevede nikam.