Máme nové sousedy

Máme nové sousedy. Hurá. Co na tom, že sousedka je mi velmi podobná. Nevadí. Bude sranda. Nejdřív k nám začal chodit jejich pes. Místo jednoho, našeho, jsem venčila dva. Po pár dnech se přišli představit.

Super. Rovnou s vínem a vším. Pak byli týden pryč, a najednou jsou u mne psové tři??? Večer se pro své dva pejsany stavil soused, že mě prosí, abych byla ticho a manželce nic neřekla, že si sem vzal kamarádku (a psy). A jestli jsem sama doma, a pokusil se mi sahat do výstřihu. Super. Čím dál lépe. No nic, jejich věc.

O týden později. Jdeme do hospody do vedlejší vesnice. Celou cestu poslouchám SOUSEDOVU přednášku o zdravém jídle. Čím vším si prošlo prase, ty vakcinace, jídlo, prostředí, utracení. Následné porcování, válení se po mrazácích, rozehřívání v mikrovlnce..a postup při výrobě v řízku v hospodě. Výrobu guláše a knedla vepřa zela tu ani komentovat nebudu. Bejval na mne jen vyděšeně zíral a očima i se psem žebrali, chceme domů... pokrčením dávám najevo, a co mám teď dělat? Kývnuli, jsme..

Po několika kilometrech lesem konečně hospoda. Řízek, knedlo zelo, guláš.. krve by se ve mne nedořezal. Boha, co si teď objedná? A co si můžu dát já?! Drahý soused si objednal řízek se salátem! Poslední...

Zoufalství bejvala v tu chvíli už mělo zřetelné obrysy. Nasranost i viditelná byla. Nikdo se sousedem nebavil, vystačil si sám. Jeho žena na mne vrhala omluvné pohledy. No nic. Konečně domů. Ale zdrželi jsme se. Jedna baterka, tenkrát na monočlánky. Neopatrně jsem jí svěřila do rukou sousedky. Psové domů cestu znaj, tak na volno.

V nejhorším místě soused strčil do své ženy, kterou tímto shodil do rokle a jak letěla dolů, upustila baterku. V tu ránu tma jak v prdeli. Sedla jsem si na bobek a snažila se nesmát nahlas. Z rokle se ozývala všechna sprostá slova, kterých je žena do rokle hozená schopna. Za chvíli byla nahoře.

Soused: a kde máš baterku? Sousedka: v ruce, ale monočlánky jsou v rokli. Jdi si je najít.. On: ses posrala ne? To jako polezu do rokle? Ona: Kupodivu jsem se neposrala, ale dolu už nejdu. No zkus je najít.. On: kurva dělejte něco, odmítám spát v rokli.

Psové kupodivu čekali na druhé straně a úplně jsem v duchu viděla naši obludu, jak se chláme. Tak znám to tu. Dvacet let vám dost do obrazové paměti vryje. Psové se taky vyznaj, a ten jejich tam s náma taky už byl. Já dojdu, ale tři domu neodtáhnem. Tak jsem se po čtyřech po paměti vydala do rokle. Soused zoufale úpěl, že nebude spát v rokli, že klíšťata komáři jedovatý hmyzáci nechutná rosa atd.. Po chvíli hledání jsem je našla. Vylezla nahoru, smontovala baterku, kterou jsem jim už nedala.

Psové vodítka, každý ze sousedu dostal jednoho a alá domů... Bejval kupodivu mlčel. Druhý den ráno přišel borec soused jako by se nic nedělo. Jestli nepůjdeme na oběd... Ne, díky!!!

Sousedka naštěstí je moc fajn. Sice až třetí muž se u ní zabydlel, ale spokojení jsme konečně všichni. Tenhle borec byl opravdu sobě i vzdálenýmu okolí poněkud nebezpečný...