Když musím, tak musím!
Bylo sobotní odpoledne. Mamina mi půjčila auto, abych z nádraží v N. k nám domů přivezla babičku z Vysočiny. „Závozníka“ mi dělal náš kocourek, který má babičku též v oblibě, kvůli pamlskům, jež mu vozí. 😜 Doma bylo veselo – kafíčko, bábovka a mnoho řečí typu: „Co škola?! Co chlapci?!“ 
Náš kocourek ale v bytě strašně řádil; je jaro a on chtěl ještě ven, asi chtěl očumovat kočky v okolí… 
Mamina mi nakázala, abych s kocourem ještě někam na chvíli vypadla, chtěla mít klid na pokec s babičkou. Trošku jsme si tedy s chlupáčem na vodítku zaběhali po vsi a domů jsem proto dorazila docela uřícená.
Po příchodu jsem zahlásila: „Jsme doma, mami, babi! Hned jsem u vás, jen si dám sprchu!“ Zapadla jsem do koupelny, svlékla se donaha, a pak mi hlavou probleskla myšlenka nafotit sem další galerku! Mé slušné JÁ mi říkalo: „Teď?! Když je doma mamina s babinou?! Blázníš, holka?!“ Mé nemravné JÁ oponovalo: „Za ten adrenalin to stojí. Dokaž, že se toho nebojíš! To dáš, holka!“ 
Kdo vyhrál, vidíte sami. Tiše jsem celičká nahatá přeběhla z koupelny do kuchyně, opřela telefon o nohu stolu a nastavila si samospoušť. Poté jsem rychle zaujala pozici a nasliněný prostředníček si zasunula do své svatyně. Cvak, cvak, cvak! 
Zatímco za zavřenými dveřmi vedlejší místnosti debatovala mamina s babinou o všem možném, jejich dcera, resp. vnučka si hned vedle fotila svou kundu s prstem uvnitř! 
Necítila jsem u toho vzrušení, spíš napětí a soustředěnost na „výkon“, byť ten úsměv jsem nakonec též vyloudila. 
Proč jsem to udělala, netuším…Opravdu jsem nechtěla, aby se ty dveře otevřely a někdo vstoupil dovnitř. To bych se hanbou propadla. Věděla jsem jen, že to - jen kvůli sobě - udělat musím! Naštěstí mě nikdo nevyrušil, a když jsem měla odfoceno, pelášila jsem rychle do sprchy.
Jediný, kdo se náhle objevil mezi dveřmi koupelny, byl náš všetečný kocour mávajíc mi svým ocasem. 
