Zdam se klidným, sebevědomým a spokojeným, ale jen já dobře vím, ze nejsem.
Něco mi schází, něco, něco, něco . Snadno pojmenovatelné něco. Něco co vzniká, existuje , ale vždy nenávratně zmizí neznámo kam. Zákonitě a neodvratně.
Podobný Sisyfovi, jsem odsouzeny k neustálému čekání, hledání, k neustálé netrpělivosti, vzrusenemu napětí, kdy se ono něco znovu objeví.
Toužebně očekávané něco, neskutečně krásné, neskutečně bolestivé.,
Není lepší se tomu něčemu vyhnout ?