Sochání

je název jedné psychologické terapie.
Mně osobně to velmi pomohlo. Vidět samu sebe v jisté situaci.
Jak to funguje?
Lidé s velkou dávkou fantazie si to možná dokáží představit, přesto....
Když stojíš uprostřed lidí, které znáš, máš si z nich vybrat zástupce za sebe sama a pak ostatní, které do tohoto děje potřebuješ zapojit...je dost těžké.
Potřebovala jsem pochopit, proč mám tak málo přátel. Proč jsou mnou zpočátku nadšení a pak odchází za jinými.
Díky této metodě jsem dost pochopila.
Byla jsem tu já a má potencionální kamarádka. Vybrala jsem si pro tuto situaci mi dvě blízké kolegyně.
Teď přišlo to nejtěžší. Postavit je tak, jak to vnímám já. Dalo to dost práce, která ale přinesla vysokou odměnu.
Po sestavení sousoší jsem si ty dvě směla prohlédnout. A ony měly za úkol vyjádřit slovy, jak se v této situaco cítí.
Přesně popsaly, jak to mám. A jak to potom vnímá osoba mi blízká.
Bylo velice zajímavé vidět tuto situaci, ohmatat si ji a pochopit.
Přišla jsem na to, že pokud si mám přátele nějakým způsobem udržet, nejde je od sebe odhánět. Dávat jim pocit, že můžou kdykoliv jít, že je nedržím. Ona volnost je krásná věc, přesto i ta má své hranice.
Pochopit, že chtít mít přátele neznamená, že je špatné si je k sobě připustit blíž a určitým způsobem si je k sobě řekněme přivázat.
V mém věku je těžké měnit své návyky. Přesto jsem to zkusila. Jak to bude dál, ukáže až čas.