Přemítavá

dnes přišla jako mávnutím proutku. Myšlenky se honí v hlavě a není nic, co by je zastavilo.
Minulost. Co vše šlo a nešlo změnit. Kde se stala chyba a proč. Mohla jsem udělat něco líp?
Čas nevrátíš. Nejde se hrabat neustále v minulosti a vytahovat ji do přítomnosti. Co bylo včera, bylo. Není to dnes a není to stejná situace. Stejní lidé. Prostě je to jiné.
Poruč však hlavě, mozku, aby nevytáhl stará a bolavá místa, zážitky.
Odráží se v přítomnosti. Probouzí Madam Ostražitou. Vytasíš zbraně dopředu, aniž bys čekala, co přijde. Jen předpokládáš.
Předpokládáš a přesto věříš, že snad.....jen ty zbraně máš neustále v pohotovosti.
Čekáš útok tam, odkud nepřijde. Staré vzpomínky.
Přijde však odjinud. Z místa, kde bys ho nikdy neočekávala. Do místa nekrytého. Zaryje se hluboko, bolestně. A Ty jen tiše zasténáš. Svou bolest skryješ za úsměvem a výrazem, že je to tak správně. Hrdost Ti nedovolí říct, jak moc si zraněná a jak moc hluboko a dlouho v Tobě rána zůstává.
Ač věkem sešlá, rána se nezhojí. Otvírá se při každé vzpomínce. Nebolí. Jen jizvy zůstala hluboko vrytá ve Tvé paměti.
Úsměv však zdobí Tvou tvář. Ach ty zpropadená hrdosti......