Odložit si v lese?

Kuwa, kuwa, kuwa... Co teď?
Nemám šanci se jakkoliv zamaskovat, protože ta sytě lososová bunda, kterou jsem si dnes na výšlap vzala, se prostě v holém listnatém lesním porostu takhle v zimě neschová.
Můžu dělat jakože něco hledám, ale s holou prdelí bude i jim jasné, že místo hledání si právě odkládám.
Snažím se alespoň nedívat jejich směrem, třeba budou zabraní do hovoru a nevšimnou si mě.
Jenže v zatáčce si na mě tahle stříbrná Oktávka s nápisem Pomáhat a chránit posvítí.
Kuwa, tak to jsem v háji. Zvednout se teď, tak mě mají jako na dlani. Přičapnu si ještě o kousek víc, až mě začne lechtat suchá loňská tráva.
Pánové v černých uniformách si malinko přibrzdí, jedou kolem mě takřka krokem,až zastaví. Řidič stáhne okýnko i za cenu toho, že si do vyhřátého auta pustí podvečerní chlad.
"Dobrý den... Nepotřebujete pomoct?" usměje se kluk jen o málo starší než já. Má dobře střapaté vlasy, napadne mě.
"Díky, už jsem skončila, kalhoty si zapnu sama," cítím, jak i s patřičným nadhledem červenám.
"Ok..."dává si vrabčák načas, než se rozjede.
Dřepím tam celou dobu, co u mě zastavili, zadek tlačím k zemi a je mi už pěkná zima.
Čůrat v zimě v lese se hold ne vždy vyplatí :-)))))