Chlapi proti chlapům

(Pilot)

Návaznost na „Buchty z Brna“. Prodávám ve stejném stavu, v jakém bylo i pořízeno. Autentičnost zahraje první housle a oživí Vladimírovy přestřelené životní názory, s udiveným Jaromírem na palubě.
Ten Vláďovi nejdřív nechce věřit a nebere ho vážně.
Tato jména jim sedí jak prdel na hrnec, jde o skutečné rozhovory dospělých mužů v neskutečném světě...

Každý příběh někde začíná a ten náš začal už před deseti lety. Začíná prvním společným usednutím Vladimíra a Jaromíra, do kabiny pracovního automobilu. Tady vždy z rádia zní určitá muzika, která jejich žvatlání vhodně či nevhodně doplňuje. Teprve se poznávají, proto jim dopřejme trochu času v rozjezdu. Ještě přesně netuší, co jeden od druhého mohou čekat...

J: Hele kam vůbec jedem? Co máme?
V: Nevim, zatim jsem nekoukal... Stejně teď potřebuju něco vyřídit na Zahraďáku, pak se třeba mrknu.
J: Co tam?
V: Ale... Něco po servisu pro kámoše, jako víš co... Kdybych měl žít jen z tý almužny, co to tlustý prase vypotí, tak dodnes dřepim na holý prdeli.
J: Jasný no...
V: A co ty vůbec, tady novej mladej, co? Se rozkoukáš a půjdeš do prdele ne? Co bys tady dělal...
J: Tak nevim, mám víc prachů a že tady prej pěkně ztloustnu a začnu hulit.
Ty si tu jak dlouho?
V: Ehh no, něco přes patnáct let cca.
J: Takže zas extra špatný, to asi nebude, ne?
V: Jako špatný a špatný, pamatuju lepší časy, kdy se do tebe tolik nesrali. Měl si víc volnosti. Teď si přišel ve špatnou dobu, stará garda vodchází, přibejvá práce a krysám co roky držely hubu a přisraně seděly v rohu, rostou rohy.

J: Aha, no, ale tak na tohle já vždycky seru, s každým jednám férově, tak co...

V: Vole férově férově, můžeš bejt desetkrát férovej a tyhle zmrdi na tebe budou stejně donášet, chápeš to? Rozumíš? Jo? Jsou lidi, třeba jako já, který maj svejch zasranejch starostí dost, já nemám potřebu se do nikoho srát! Jak vypadnu z brány, tak mám čistou hlavu! Můj život neni zasraná práce, chápeš?
Ale tyhle vykroucený buzeranti, tou prací žijou! Rádi si hrajou na kamarády, tahaj z tebe rozumy a vzájemně si u ranní kávičky vyblejvaj palice! Už víš vo čem vole? Vo mně, vo tobě, prostě vo všech, všem umejou prdele a daj si v klidu cigáro...

J: Tak ať si blejou, seru na ně, tyhle věci neřešim...

V: Ale vole to je právě vono, ty řešit nebudeš, ale jestli zůstaneš, tak voni budou řešit tebe ať chceš nebo ne! Jo vole, támhle tě uviděj, támhle něco řekneš, sem tam něco v dobrý víře prozradíš a tyhle mrdky všechno přelakujou, nafouknou a pošlou Krocanovi rovnou do ksichtu! Jo? Už víš? Pak budeš čumět, až ti šáhnou na prachy, nebo rovnou začnou psát dopisy a půl roku budeš na zkurvenym „základu“, jo? A to si už kurva rozmyslíš, koho si pustíš k tělu! J: Hmm, tak časem uvidim no... Hele sem tu chvíli, když to bude fakt k hovnu, tak najdu něco jinýho a pošlu je do píči, víš co?

V: Vždyť jo, sám poznáš... Ale jak řikám, na tvim místě, bych se včas rozmyslel, aby ses tady moc nezajebal a nejel jen setrvačností, stejně jak já.

A co jinak? Máš holku?
J: Jo mám, žijem spolu v nájmu.
V: Aha, takže pytlíkujete hromádku jak se dá a tak... Znám no, plánujete dítě nějak? Jste spolu jak dlouho?
J: Tři roky se známe a bydlíme asi dva. Dítě nevim, zatim na něj nepřišla moc řeč, necháváme to plavat. Ona je hodně v pohodě, je jak moje dvojče, nehádáme se a celkově fungujem hodně na pohodu...
V: Hmm to taky přejde, dej tomu rok dva a jestli nebude dítě, půjdete vod sebe.
J: Proč myslíš?

V: Stará známá klasika, klasická pětiletka... Když ji včas nenaprcáš, tak uteče za jinym frajerem... Nebo bude prcat vedle, naprcá jí von a ty se budeš jak kokot starat vo kukačku. Jahahahá! Zatimco budeš krmit, uspávat a přebalovat posraný pleny, tak tvou frajerku bude borec vymrdávat a budou totál zesraný smíchy! Juhahá!!! Nakonec se ti vysměje i to jejich posraný dítě a bude po tobě házet hovna! Hůhahahá!!! Na to bacha vole, kundy jsou v tomhle všechny stejný! Jakmile nejsou naprcaný, tak vyblblý všude možně vymejšlej píčoviny...

J: Si kretén vole, meheh. Hele ale ona ne, je jiná, věřim jí, jak snad nikomu. Všechno si řikáme a nějaký tajnosti... Hele to vůbec.

V: No jak myslíš, aby sis nemusel hledat ještě další rito, kvůli alíkům na haranty! Můhahá! Takový případy tu potkáš taky. Vyhublej vole, klepou se mu pazoury, žere antidepresiva, vymetá soudy, děti ho nenáviděj a sbírá železo do šmelce vole, jo? I takhle může vypadat zasranej tatínek kámo... Píči chrcht! Plecht!
(Vláďa otevřel okénko a vyflusnul kemra před přechodem na červený. Mezitím mu přišla sms)

V: Hmm to je pěkný, se z něj poseru... Von tam neni vole! Zrovna teď vole, chápeš to? Zrovna teď když za nim jedu, tak tam píčus prostě neni! A vodpoledne na něj seru, na kokota debilního... Mrkni se co máme.
J: Nic nemám, hele nemáš to nad sebou?
V: Jo no, něco tu je... Hmm dobrý, aspoň že tak.
J: Co?
V: Tady kousek Petrovice, aspoň že nedal druhou stranu, to čumim. Poslední dobou sem lítal přes celou Prahu z jedný prdele do druhý...
Little Green Bag