Dárek z minulosti

Dnes jsem dostala dárek z minulosti.
Od někoho kdo mě miloval když mi ho objednával a koho jsem v tu dobu milovala já.
Úžasný, kožený ručně vyřezávaný opasek. Který mi v tu dobu ,,na tajňačku,, objednal. Jen proto, aby mě potěšil.
Uvažovala jsem, jestli si ho vůbec mám převzít.
Jestli ho nemám nechat mistru výrobci, aby s ním udělal radost někomu jinému. Jako jsem u něj nechala já úplně stejný ,,obojek,, který jsem pro změnu ,,na tajňačku,, toho samého dne objednala já. A u kterého jsem se těšila na ten překvapený výraz v očích, až ho s naprostou samozřejmostí vytáhnu z kabelky. Na tu chvilku, kdy mému milému dojde, že jsme se opět ,,beze slov,, domluvili, jako už mnohokrát.
Nebo jestli ho mám vložit do obálky, stejně jako jsem to už udělala s jinou ,,věcí,, a poslat ho tomu kdo mi ho objednal.
Ale nakonec jsem se rozhodla si ho nechat.
A ne jen kvůli vtipné poznámce výrobce ,,že pásek pro mě, stejně prodá maximálně jako obojek,,.
Ale jako památku, na to co bylo.
Vzpomínku, na to co mohlo být.
A připomínku, toho že slova jsou někdy jen slova i když je ten co je říká v tu chvíli myslí smrtelné vážně.
A už teď vím, že občas když si ho zapnu kolem pasu, si vzpomenu na zážitky o kterých se nemluví a přes rty mi přeběhne kraťoučký úsměv. . .