Co pamatuji, měla jsem kolem sebe domácí mazlíčky. S kočkami jsem podle fotek spala už jako miminko a se psem jsem chodila na cvičák od 14 let. Můj první pes byla úžasná boxerka, kterou jsem nemusela prakticky nic učit, protože všechno odkoukala a já byla zcela neoprávněně za cvičitelskou hvězdu. A přitom učila víc ona mě, než já jí. Po ní přišla dlouhá řada vlastních i „cizích“ psích duší.…

Dnes je to týden, co byl Slunovrat. Letos vyšel 2 dny před Štědrým dnem. A 2 dny nato se strhla sněhová bouře, která v naší zemi dlouho neměla obdobu a odstřihla spousty lidí od elektřiny a dalších moderních vymožeností. Možná proto, abychom si uvědomili, že není potřeba usmažit 50 řízků a udělat 10 kg bramborového salátu a napéct 20 druhů cukroví a vygruntovat i zahradu. Že je prima…

Je prima, když se některé věci stanou. Někdy je ale ještě víc prima, když se některé věci nestanou. Když, nenapíše top kamarád na vteřinu přesně o Silvestrovské noci, aby mi popřál jako první vše nej do následujícího roku. Protože, už není platonicky zamilovaný do mě a nejsem ta na kterou myslí jako na první. Našel si bezva ženu, mají mláďatko a já jim to moc přeju. Když nepřijde revizor,…

Nevím, jestli to stejně funguje u každého, ale na svém životě jsem si ověřila, že u mě prostě věcem stačí dát čas. Když jsem měla pocit, že už se nikdy nevyspím, protože děti žádaly moji pozornost 25/7, dala jsem tomu čas, za „pár let“ vyrostly a času na spánek je najednou tolik, že nevím, co s ním. Když jsem měla pocit, že bez toho druhého nemůžu dýchat a za „pár měsíců“ mi bylo líp než za…

Nedělní dopoledne, vyvaluji se s čerstvou kávou na terase a nechávám sluneční paprsky, aby prohřívaly mé tělo. Přímo cítím, jak každá buňka mého těla po tomhle toužila a ukládá si sluneční teplo, stejně jako vodu. Všichni dvojnožci ještě spí. A já cítím, jak dosahuji téměř zenového klidu. Nerozčiluje mě ani soused se sekačkou, který má špatně spaní, ale z ohleduplnosti k nám ostatním si ty 3…

Když máme štěstí, narodíme se do té „správné“. Do té, kde matka umí pohladit a otec ochránit. Ale ne vždy je to tak a nemyslím si, že je to dobou. Ve všech časech byly matky, které sahaly po lahvi alkoholu častěji než „normální“ a otcové, kteří si mysleli, že rána ve „správný“ čas napraví to, že s dětmi nejsou. Stejně jako ve všech časech byly ženy, které si myslely, že víc křiku znamená víc…

Pokojem voní cukroví a stromeček svítí do noci barevnými světýlky. Na roztrhaných balicích papírech spokojeně pospává kočka. Dárky, které ještě voní novotou, jsou vystavené na stole, aby se nový majitel mohl potěšit pohledem na ně. Některé z nich se časem stanou našimi velmi oblíbenými, jiné zůstanou nepovšimnuté pár dnů, které se volně přelijí do týdnů, kdesi v rohu skříně. A úplně stejně je…

Často a většinou rádi cestujeme. Buď protože je potřeba dokoupit nezbytné věci do domácnosti, nebo, a to je ještě lepší, za přáteli. Pokud cestujeme s dětmi, buď hrajeme „myslím si“, což je v naší rodině mnohem zajímavější hra než v těch „normálních“ rodinách. Zatímco v běžné rodině jsou první otázky typu „Je to živé? Je to tady?“, u nás se ptáme: „Je to z tohoto světa? Existuje to?“ Takže…

Vždycky jsem byla „holka z města“, jeden čas i z toho největšího v Čechách. Bylo pro mě samozřejmé zajít si na desátou večer do kina cestou zpět si dát pizzu. Na vesnici se jezdilo na léto, do příjemné rodinné chaty, a jen co se ochladilo, rychle zpět do města. Když se mě můj expřítel téměř pokoušel ubytovat v domě na vesnici a „mlel“ cosi o pěstování rostlin a krmení zvířat, nepokrytě jsem…

Nespočetněkrát jsem tu četla, jak se tu vůbec nedá seznámit, jak je tu víc fejků než lidí, jaká jsou ty dominanti sebranka (bez ohledu na pohlaví). A mám znovu potřebu říct, že to není pravda, i když připouštím, že to druhé možná trošku ano. Přímo na chatu jsem se při naprosto neerotické konverzaci seznámila s tím, s kým chci strávit ty dny, které mi tu zbývají (příběh jak z Červené knihovny…