Asi bláznivý nápad,

ale proč ne, možná jsem, opravdu, trochu bláznivá ženská. Po delší pouze dostavila se zákeřně zezadu chuť zkusit to na blogu, maximálně si ho nikdo nepřečte. A navíc, nestojí to víc než kousek času.

Pohled z balkonu kamsi do dáli a letmá vzpomínka na cosi, co bylo krásné a k jaru patřilo stejně, jako k němu patří svěží zeleň, rozkvetlé jabloně a touha v srdci. Co se z toho nakonec vyklubalo, to už byl skoro hororový příběh.
Znáte to, mládí..
Lehkomyslné, bez zábran, strachu, prostě do toho jít s plným nasazením.
Tak jsem se poslechla a šla.
Poznala jsem ho o prázdninách, které jsem trávila u tety na Jižní Moravě, fešák to byl, o dost starší, ale krásné oči, bujnou hřívu, tenkrát to bylo „In“ a navíc majitel motocyklu, ale Jawa 350 to asi nebyla, to už si, opravdu, nepamatuji.
Prázdniny skončily a poštovní holubi si mohli křídla ulítat jak u nás vrkali dvakrát do týdne. Tak to s občasnou návštěvou u příbuzných a občasným setkáváním se trvalo rok a zase byly prázdniny.
A ani se neptejte jak to dopadlo. Sehnat v těch časech džíny šlo jen v Tuzexu a mně kdosi jedny přivezl a ne ledajaké, ale přímo značku Levis a bílé, naprosto skvělé. Padly mi jak ulité a k létu bílé džíny patřily.
Jednou předmět mé touhy oznámil, že vyrazí směr naše město a taky kde se potkáme. A fakt, přijel, kdesi se ubytoval a počkal na smluveném místě,
Když na to setkání dnes vzpomenu, nevěřím, že jsme tu dobu přežili bez mobilních telefonů a celkem v pohodě, protože to všechno klaplo.
Počkal na mně kousek od domu, já přisedla a vyrazili jsme za město.
Abych překonala hrůzu z jízdy na motorce, tiskla jsem se k němu vší silou, což se mu asi líbilo, protože našel jakési odlehlé místo nedaleko hlavní cesty, zastavili jsme a nastalo objímání, tulení, kterému rozhodně nechyběla vášeň a touha a skončili jsme na čerstvé trávě. To bylo kouzelné, opojné, smyslné a nezapomenutelné, stejně jako po návratu domů hrozivý maminčin pohled na zelený zadní díl mých zbrusu nových bílých džínů.
Nemělo smysl mamince vysvětlovat, že jsem v tom nevinně, pěkně jsem to schytala a odstranit tu zelenou barvu z bílých kalhot byl pěkně tvrdý oříšek a běh na dlouhou trať.
Rozhodně to, v konečné fázi, trvalo skoro tak dlouho, jako ta moje prázdninová známost.