Otázka na tělo.

Umí někdo z vás z kotníku normální běžné velikosti 1 „zmáknout“ kotník velikosti 4-5?
Musím se pochlubit, protože já ano a včera se mi ten zázrak podařil. A ani nad tím nemusíte moc přemýšlet, je to naprosto jednoduché. Dokonce mohu poskytnout návod.
Vypravíte se do lesa na houby se štěnětem, kterému sloužíte jako Au pair, a protože je to malý divočák, tak neustále na vodítku a „furt ve střehu“
Vzhledem k tomu, že poměrně solidně zapršelo a sluníčka je taky požehnaně, takže se mi zdálo, že si na tu „ hřibovou úrodu“ musím vzít patřičně velký košík.
Duševně připravena, sedla do auta . byl mi svěřen malý teréňák, který má povolení k vjezdu do ochranného pásma vodárenské nádrže, kde stojí chata a kde okolní lesy vždy přinášely záplavu hřibů. Pes na sedadle vedle mě spokojený, protože věděl do čeho jde. Tímhle autem jinam než do lesa nejezdí.
Cesta proběhla v pohodě, přejeli jsme přes hráz a hurá lesní cestou k splnění snu o košíku plném hub. Zaparkovala a vyrazili jsme do lesa.
No a vtom se to stalo, uklouzla jsem, což by samo o sobě nebylo nic hrozného, ale já si tak nějak velice šikovně ten můj zadek podložila levou nohou a to byla školácká chyba.
Za výkřik bolesti by se nemusela stydět banda hurónských nájezdníků, ale co teď a co potom?
Zkrátím to, nějak se mi podařilo vstát, v ruce stále vodítko a ten prázdný košík, našla jakýsi kus silné větve a tu použila k podpoře při belhání se k autu, jeden úsek, dokonce, po čtyřech a v hlavě se mi promítly hororové příběhy o mrtvolách nalezených v hlubokých lesích.
To všechno byla malina proti cestě domů, protože „spojková“ noha je ta levá a ta nejen že nechtěla poslouchat, ta opravdu třeskutě bolela. Ale zvládli jsme to, dorazili těch zhruba 17 km, odstavila jsem auto a počkala, až se příbuzní vrátí a odvezou mě domů.
No, nakonec jsem kolem osmé byla doma, v rámci možností ošetřila ten „sloní“ kotník a chovám v sobě naději, že za pár dnů budu zase běhat jako srnka.
Jen jedna věc mě rmoutí, na včerejší večer jsem měla domluveno rande-nerande, takové obyčejné posezení s kouskem řeči u pivka s jedním sympaťákem z našeho domu.
No nejsem já smolař?