Napadlo mi,

když tak koukám na ten obrovský modrý kotník , že modrá barva obvykle mému oku lahodí, ale tahle modrá je fuj. Taky mi napadlo, že bych měla tomu na nebesích poděkovat, protože na mně ten malér seslal v čase, kdy jsem single. Ani ve snu si nedovedu představit, že bych, například, tanečním krokem dorazila na případné místo schůzky. Teď by to bylo o babce, sice bez šátku a nůše na zádech, ale s hůlkou, což, jak jistě uznáte, je kombinace přímo vražedná. A samotný akt milostný, no, ten bych asi nepřežila, protože ležet jako prkno mě nikdy nebavilo a popustit uzdu fantazii a vášni rovnalo by se přinejmenším boji o život.
Ještě, že dlouhá léta mám přítele na telefon, se kterým je ohromná zábava. Vedeme spolu dlouhé debaty o všem, co nás baví, o hudbě- s kamarády si po večerech dopřávají kapku jazzu, o knihách a taky občas zabrousíme do otázek ze života a tak mám přehled i o tom, jak mu dupou králíci.
Jen jedno téma je tabu- o politice se spolu nebavíme, neb tam se naše názory různí a to velmi a zásadně. Jenže ani já už nečekám, celá nervní, čím mě překvapí Mladá fronta DNES, Reflex, či jiné tiskoviny. Dřív se mi moje holky smály, že se ty noviny učím zpaměti, jenže mě to bavilo. Dnes už jen Reflex a přehled na netu.
Zajímavé je jak a kam se moje názory s přibývajícím věkem posouvají, už mě vůbec nebaví sledovat kočkování v Parlamentu, dokonce mě nechávají naprosto v klidu i výroky hlavy státu. A ty jsou, někdy, opravdu pozoruhodné.
Co mě ale stále baví je posezení s přáteli, když řeč lehce plyne a je to hodně o vzpomínkách, které jsou nezapomenutelné. O našem mládí, o našich blízkých, o letech kdy jsme byli mladí a akční. A tohle moje sednutí si na nohu mi připomnělo jednu akci na chalupě, kdy jsme uspořádali soutěž ve volejbalu a já nešika si tenkrát tu nohu zlomila až tak, že mi ji obalili sádrou, dokonce tři týdny bez podpatku a další tři už s podpatkem a učila jsem se chodit.
Ale konec vzpomínání a vzhůru do současnosti. Protože žiji tady a teď a nechci být za fňuknu ufňukanou, ale naopak musím myslet pozitivně a udělat si radost, tak jsem si domluvila rande s kadeřnicí a zbavím se dnes té lví hřívy, co mám na hlavě, tím prý nejméně o rok nebo dva omládnu a tím pádem bych se mohla stát atraktivní a přitažlivou seniorkou.
No, není to nádherná představa?
Nechám se překvapit, ale každý rok se počítá a to je dost dobré, ne-li, dokonce, výborné
Tak uvidím 