Krása ticha? (Retro)

Co bych za ni kdysi dala, za tu krásnou chvíli ticha, tehdy nedostižnou, kdy sama bych v tichu seděla, třeba si četla nebo docela prozaicky zašívala oděvy dětí, které nevydržely prodírání se křovím, drandění na kole či zdolávání ovocných stromů.
Kdy to jejich dětské hašteření a překřikování přehlušoval štěkot psa a jejich občasné pokusy o hraní na kytaru mě tenkrát přiváděly skoro k šílenství.
Když odchod z domu a samozřejmě i příchod byl oznamován stejně hlasitě, jako když místní rozhlas ohlašoval cosi o sběru papíru nebo něco, co bylo považováno za důležité.
Co bych tenkrát dala za kousek ticha, tenkrát, v ten čas, když dům byl plný života a najít v něm tichý koutek bylo velké umění.
A najednou je všechno jinak, to ticho už není ani vzácné, ani krásné a vůbec se mi nelíbí. Je kolem mě dnes a denně, už celý dlouhý čas.
Co bych dnes dala za dům plný života, plný mých milých, plný křiku dětí a štěkotu psa.. …….